jít si zaplavat po horkym dni

cestou zpátky si natrhat mátu

a další bylinky

na čaj

nasbírat si ostružiny na večeři

jíst müsli

ráno po probuzení cvičit jógu

uvařit si třezalkový čaj

číst si v trávě knížku

zaplést si do vlasů květiny

udělat si copánky

ťapkat kalužemi

úsměv na tváři

ve sluchátkách jazz

navlékat korálky

trávit hodiny v zapadlých antikvariátech

snídat zmrzlinu

péct jablečné koláče

se skořicí a ořechy

splétat copánky cizím lidem

péct na ohni jablka

pít vanilkové víno

jíst mátovou čokoládu

nosit květované sukně

vyřezat si ze dřeva lžičku

žít

... then I saw her face, now I'm a believer!

po čtrnácti dnech jsem se vrátila domu, abych si vyprala, vzala jinou tašku a zas mizim
tohle se mi sakra líbí

seděla jsem tak na nádraží, jedla chleba s nutelou, četla dopisy, slzy na krajíčku, úsměv na tváři

"I love your way of walking.."
to je prostě děsně kjůt od kluka, má to význam
(všechno má význam)
"... not to feel small again."

ono je neskutečný, jak stačí jen čtrnáct dní a lidi vás dokážou poznat
tak moc
některý zas naopak vidět podruhý a užít si to ještě mnohem víc, než předtím
objímání

miluju němčinu a jsem tak odhodlaná

nikdy by mě nenapadlo, že se s někým budu bavit o tom, jak si mezi lidma připadám, zjednodušeně
natož že to bude anglicky
ale do háje, to byl tak krásnej rozhovor
šly jsme polema na vlak, zapadalo slunce
trhaly jsme kytky a mluvily
a ona byla snad první člověk, kterej to všechno chápal, naprosto věděla, co říct
koupily jsme si na benzínce citronový pivo a vydaly se na noční cestu vlakem do Ollendorfu
umřela bych pro tyhle noci

vydaly jsme se na víkend pryč
pryč od všech těch lidí
k lidem, který známe a milujem
spaly jsme spolu v tom nejkrásnějšim pokoji vůbec
tolik umění, který jsme si zamilovaly
jela jsem na tři dny pryč jen s plátěnou taškou a cejtila se děsně umělecky

cestovaly jsme "domů" s naší mátou

a do Ollendorfu s citronovým pivem :3

nejkrásnější pokoj

vracely jsme se celý posmutnělý v neděli večer zase zpátky na hrad
trhaly květiny
hledaly zralý jablka
položila mi na hlavu překrásnej věneček, já jí dala kousnout ze svého jablka
bylo nám líp

a po víkendu v Ollendorfu jsme se vrátily do mlhy

(krásné mlhy)

poslední volejbal
přišla pro mě do pokoje
významně se na mě podívala
pousmála jsem se a kývla hlavou
"Yop, I am gonna play.."
vyšly jsme ze dveří
poskakovala jsem
ona popoběhla
a najednou jsme běžely
běžely jsme tak rychle a strašlivě šťastně jsme se smály
doběhly jsme T.
a on se k nám přidal
já byla tak šťastná
běhání
úsměvy
a umím hrát volejbal

nějak se všeobecně usoudilo, že já jsem ten umělec
a tak jsem dostala na starost tu nejvíc práci
(když pršelo)
malovala jsem na dřevěný desky vlajky
preciznost, bylo to krásný
sedět na půdě Schafstalle mezi těma všema barvama, poslouchat hudbu, déšť a malovat
byly tam snad všechny barvy světa
od barev na podlahu a okna, přes lak na auto, až po barvy na kosmický lodě, řekla bych

a pak jsem si ve volných chvílích začala malovat něco svého

přijela jsem domů s tím, že už se, zatraceně, nikdy nechci cítit malá
takhle by svět fungovat neměl
mam právo být šťastná
a ne se pořád cíti zbytečná, nechtěná, nepotřebná, využívaná
to není fér
ona mě tolik podržela, protože ten pocit znala
ač na to nevypadala
chci být šťastná, mám na to právo

pekly jsme na coffee break koláč

a já upekla jeden speciální malej pro ni

cute

natrhala jsem si květiny na čaj

nejvíc cute narozeninovej dárek

nejvíc krásný dopisy

a ozdobená obálka :3

na zpáteční cestě

kempení ve vlaku na zemi

ale s kakaem :3

protože jsem vždycky chtěla zkusit mátovou čokoládu

a protože uměleckost

nejvíc krásná nedokonalá květina jako památka na malování

a líbí se mi, jak v Německu a v Rakousku prodávají barevný vajíčka

jsou veganský žejo

protože jako snášela by snad smutná a týraná slepice barevný veselý vejce?

to si fakt nemyslim

again and again

nekonečně šťastná, protože Německo je život.
nikdy by mě to nenapadlo.
ale je.
staré známé vůně, které uklidňují.
meditační půl hodiny v kapli a na hradbách.
hraní na varhany.
müsli k snídani, mléko, mátový čaj z čerstvé máty.
pečení brownies v deseti lidech, šlehání bílků ručně, stání přitom ve dveřích kuchyně a pozorování deště.
poslouchání španělské hudby a tančení salsy.
lavender, lezení po lešení na střechu a pozorování sunsetu.
barevné šťastné zápisy do deníku a spousta fotek.
jsem happy, protože jedu znova, tyhle prázdniny jsou prostě nejvíc.

guess what

za dnešní dopoledne jsem napsala víc emailů a vyřídila víc telefonátů, než za celej svuj život
moje mladší já by na mě bylo kurevsky pyšný
protože jsem se nikdy za nic takhle neprala
a nikdy jsem nebyla šťastnější, že jsem něco dokázala

až teď mi došlo, co je dnes za den
pastelkyyyyyy

je tak strašně skvělý, když..
vytiskla jsem si milion fotek z Německa
a vkládala je do deníku k jednotlivejm zápisům, hledala jim umístění
a je tak strašně skvělý dělat tohle s pocitem, že se tam za dva dny vrátím

mám potřebu navštěvovat kostely
celej život
zase navštívím svou kapli
budu hrát na piano/varhany

uplně jinej pocit, než prvně
když už vim, na co se těšit
když už nejsem nervózní z tý cesty
a tak

jsem neskonale šťastná

albínský rybíz

snažila jsem se včera žít a nemyslet na to

dělat, že nečekám, až se ozvou

pomohlo to

byla jsem na borůvkách

pořád četla

natrhala jsem na zahradě černej rybíz

a večer upekla koláč

a bylo mi hezky

a věřím, že právě proto to vyšlo

"Dobrý den, ...... a koukala jsem, že se jim uvolnilo jedno místo.."

"Jojo, já vim, já už jsem s nima mluvila.."

"Takže kdybyste měla ještě pořád zájem.."

JESTLI BYCH MĚLA ZÁJEM?!!

a tohle vůbec není uvolněný místo

tohle je děsná protekce, hah

"Hey Julie, guess what!"

"REALY?!!!"

really :3

myšlenky

dostanu k svátku ten nejvíc dárek ever
akvarelový pastelky :3
ale jinak nemam pocit, že by se to mělo nějak řešit, slavit, whatever

když se stane nějaká hezká věc
hezkej okamžik
hezkejch pár hodin
hezký období
snažim se udělat co nejvíc fotek
dvacet fotek jednoho okamžiku
obzvlášť když je to hezká chvíle uprostřed ničeho, uprostřed špatnýho období a tak
protože pak, až mi bude zase na nic, si ty fotky budu s úsměvem prohlížet

seděla jsem celý dopoledne na zahradě
k snídani si natrhala maliny, rybíz
přinesla meloun a hroznový víno
a kafe v termosce
jedla jsem meloun lžičkou a upíjela k tomu kafe z modře pomalovaného hrníčku
a četla Zatmění
protože teď je mi třináct, ne?

krmila jsem ovce a koně rybízem a bylo mi prostě nejlíp
nejlíp za poslední tejden
není to vyloženě špatný období
spíš je to takový složitý a já potřebuju zjistit, jak chci žít dál

nikdy mě nenapadlo, že bude TAK složitý, sehnat něčí mail
ale v životě mi na ničem tak nezáleželo
v životě jsem se za nic takhle neprala
tak trochu doufám, že to k něčemu bude..

ve vohromný vejšce nad ulicí, malý nad vašima hlavama!

pokaždý, když mě napadne, co bych třeba dělala, kdybych přišla o prst na ruce, o ruku, o oko..
ne že bych nad tím přemýšlela často, ale..
ale když už, vždycky mě to děsí z čistě uměleckých důvodů
vždycky mě napadne, jak bych proboha kreslila?
co kdybych pak nemohla kreslit?
psát?
ale hlavně ta kresba..

obdivuju lidi, který se vyznaj v historii
když nám šéf povídal o historii hradu
když s ním ona o tom debatovala
když se bavili o architektuře
tyhle lidi mam ráda

co tyhle věci znamenaj?
kreslení a historie?
proč je to tak divný?

přinesla jsem meloun.

a tančila městem v dešti.

ztracený ve svobodnym světě

zapadalo slunko a já plavala proti proudu.
ostatně jako celý život.
mam dobrej pocit, že se pro tentokrát aspoň snažim s tou prázdnotou něco udělat.
a že se peru jak jen to jde.
protože pak si aspoň budu moct říct, že jsem zkusila uplně všechno.
a i když to nejspíš stejně nevyjde, nebude mi z toho až tak na nic.
možná..

s mym veganstvím je to jako s celym mym životem.
je v tom hroznej guláš.
(sojovej)
vždycky jsem smutná a řeknu si, že na to seru a budu zas vegan.
a mam z toho trochu radost.
takovej únik.
zvláštní pochody v mojí hlavě.

jsem něco mezi jógou a punkem.
a pak taky miluju baletní boty.

chybí mi..
a nejhorší je, že já mam tu možnost mu napsat, klidně.
ale já stejně nevim, co bych mu napsala..
cejtim se jak třináctiletá holka.

umělecké záležitosti

modlím se
přeju si
doufám
... tak snad to někdo slyší

moje vlasy jsou momentálně vysoce umělecká záležitost, abych tak řekla
bez tohohle přístupu bych se z nich nejspíš zcvokla
dřív bych se z nich rozhodně zcvokla
ale teď ne, teď mi přijdou dost super

beru takhle celou svoji podstatu
sice teď vypadám na třináct
dřív jsem vypadala aspoň na patnáct
ale teď..
ale zas na druhou stranu, kdo jako řekl, že máme chtít vypadat starší?
že máme vypadat starší
že máme vypadat na svůj věk
tak vypadám mnohem mladší, whatever
já to v pohodě přežiju
... a budu zatim chodit za dětský vstupný, muhehe

chybí mi jeho svetr a tak
"Karo.."
chybí mi vaření mátového čaje
modlím se jako nikdy

líbí se mi, že konečně žiju svůj život
ne nikoho jinýho
jen a jen svůj
... celej muj život je vlastně vysoce umělecká záležitost, když nad tím tak přemýšlím

kozel zahradníkem

hope

nejsem schopná žít, pokud mam nejistou budoucnost
jo, nemam ráda plánování, spontánnost je nejvíc
ale pokud vim, že "možná pojedu, snad, když to všechno vyjde"
to prostě nejde
držim si palce a tak

ale zase mam ráda, když je jistý, že za tejden někam jedu
to pak ten čas tak krásně využívám

byla jsem doma den
a zase jsem jela pryč
bylo to.. fajn
určitý momenty
když jsem večer stála bosá u kamen na naštípaných polenech a míchala rajskou
když jsem stloukala sklípek, perfekcionismus
nebo když jsme v noci debatovali o lakování nehtů u kluků a o nejezení

ale jinak už se tam necejtim doma
momentálně se nejvíc doma cejtim v Německu, paradox
a upřímně čim dál víc přemejšlim, že tady nejspíš nezůstanu
do budoucna

jsem prostě děsně přelétavej člověk
potřebuju cestovat
potřebuju mít možnost utýct, když cejtim, že to potřebuju
chci poznávat nový skvělý lidi
kreslit jejich portréty
a tak
jsem umělec, whatever
a mam ráda svoji filosofii

neni důležitý, jak vypadám
ale jak si myslim, že vypadám
a jak se cejtim

vzpomínky na všechno

mam tolik moc námětů na články
na krátký články
ale taky chci, aby to nějak všechno dávalo smysl

stále dokola si prohlížím fotky a s úsměvem vzpomínám

cítili jsme se jako rebelové, když jsme potají půl hodiny místo práce tančili
holky z Mexika nás učily salsu
a když jsme to pak večer tančili všichni v kuchyni
https://www.youtube.com/watch?v=kMNPv_HXffQ

když jsme poslouchali český písničky
ten den, kdy jsem já vařila
strávila jsem celej den v kuchyni a vařila pro 18 lidí
nejlepší dýňová polívka s kokosovym mlíkem, osmažila jsem krutonky a opražila slunečnicový semínka se solí
moje první bramboráky
spousta salátu s ořechama a semínkama a zálivkou
byla jsem na sebe neskutečně pyšná a celej večer se křenila
a všichni byli tak nadšený
... ještě tři dny potom
♥

když jsme s ní celý znuděný a unavený vozily hlínu
a nenáviděly ty dva
házely na sebe zoufalý pohledy
a pak přišel S,, že můžeme jít pomáhat s taškama na střechu
vim naprosto jistě, že nikdo nikdy nebyl tak šťastnej jako my, když měl jít nosit tašky
ten úsměv a jiskřičky v očích, naděje, štěstí
takže jsme pracovaly tam kde on
já byla šťastná, že nemusim pracovat s těma dvěma a můžu se dívat na něj
a ona byla šťastná, že já jsem šťastná

vždycky měl na sobě košili
bydlel sám a pral si sám a prostě
vždycky měl čistou vyžehlenou košili
nebyl sám
ale na něm to bylo neskutečně krásný
miluju

nádherná byla ta poslední noc
na hradě byl fesťák a my ho měli zadara
tolik božích lidí, narosto skvělá kapela
třpytky a svítíci barvy na obličeji
střídavě jsem tančila, střídavě mě někdo objímal, protože jsem brečela, že už odjel
ale pak se to zlepšilo a jen jsme tančili
ona, vysoká, hubená, tančila neskutečně
bylo mi tak krásně
i když trochu smutno
šla jsem spát ve čtyři a vstávala v osm
lepší zakončení jsme si snad ani nemohli přát

"Karo.."
objala jsem ho a brečela
"Hlavní nádraže"
brečela jsem a přitom se smála
vždycky věděl, co říct

když jsem jednou večer sledovala západ slunce
seděla jsem na hradbách
on seděl na schodech dvacet metrů za mnou
a tvářili jsme, že o sobě nevíme
později jsem hrála v kapli na klavír
a on seděl venku a poslouchal
všechno mělo nádech do oranžova od zapadajícího slunce

Karo..

nemůžu nenapsat druhej článek
ale whatever, muj život

byl tu jeden den
zametaly jsme snad celej hrad
ale bylo to boží
hra s čísly napůl česky, napůl španělsky
(takový to když se modlíte, aby tam byl někdo mluvící španělsky, protože milujete ten jazyk a pak si naprosto nejvíc rozumíte s mexičankou :3)
tančily jsme

no a to hlavní vylepšení dne
zametaly jsme jakousi část hradu, kde bydlel on
vkročila jsem tam a s obdivem se rozhlížela po místnosti
košile, spousta bot, všechno čistý, vypraný, sušící se
pár lahví od piva
bier mit lemonade
pohovka
okno s širokým parapetem do zahrady zarostlé břečťanem

druhý pokoj, ve kterém bylo radio, stůl a postel
ta postel
malá, šikmo uprostřed pokoje
se závojem proti hmyzu
ale kriste pane

byl tam strašně zvlástní pořádek, jeho věci..
ta postel se závojem
lahve od piva
přepadla mě neskutečná nostalgie
nikdo asi nepochopí, co a proč jsem v tu chvíli cítila
dokázala jsem jen němě zírat a usmívat se

zamilovala jsem se, tak moc
protože on je úplně jiný
vyšly jsme před jeho dveře a zametly ještě dva sousedící pokoje s neuvěřitelně krásnými okny
byla jsem ponořená do svých myšlenek a s úsměvem na rtech zametala tu spoustu prachu
tak šťastná

vyšly jsme ven a on zrovna přicházel po schodech
můj pohled na něj
cítila jsem se trochu provinile, že jsme mu jaksi.. vstoupily do soukromí..
ale zároveň tak.. soucitně..

nechci aby všechno znělo jako klišé

on měl tu správnou duši
a taky voněl TOU vůní
(jo...)
natrhal lavender
to jakým způsobem jedl
ty zdravý věci
to jak vždycky věděl, co říct
jeho nádherná německá angličtina
a to, jak jsme si vždycky nahrávali při volejbalu
"Karo.."

https://m.youtube.com/watch?v=OYDNfujwD1Y

in the middle of nowhere

znáte takové ty cesty, po kterých jste najednou jiný člověk než před nimi?
tohle je jeden z těch výletů.

cítím se neskutečně moc šťastná a zároveň neuvěřitelně prázdná
a taky odhodlaná se tam co nejdřív vrátit a zase aspoň některý ty lidi vidět

řikala jsem si, že bych mohla začít nějak od začátku
... a napsat o tom nejspíš tisíc článků, protože mi to dalo hrozně moc
a nechci napsat jeden kilometrovej článek
dívám se na anglický video a cítím jak mě mrazí

bylo to tak
pracovali jsme
pár hodin denně
šest
pak ale vždycky ta neskutečná volnost po práci

byly dny, kdy jsme hráli volejbal
pár z nás
dopracovali jsme a šli rovnou hrát a hráli celý ty tři hodiny do večeře a pak byli úplně mrtví
štěstím
"I love the way you say me Karo.."
nikdy v životě mi nebylo tak krásně, jako při hraní volejbalu
... s ním
líbil se mi způsob, jakým mě oslovoval
a vždycky jsme nahrávali sobě, jistoty

pak tu byla sobota v Eisenachu, kdy jsem se zoufale snažila sehnat suchý pastely na kresbu jejího portrétu
němci asi neznaj pastely nebo nevim
celou neděli jsem kreslila a jedla jahody
a když jsme se všichni po víkendu sešli na společnou nedělní večeři, cejtila jsem, jak je to správně
jak jsem se uklidnila

byly večery, kdy jsme pozorovali sunset
jednou jsme vylezli na nedodělanou střechu, kterou jsme si předtím sami postavili, seděli tam a pozorovali sunset
přeměřoval slunce dřevěným metrem
láska

pili jsme bier mit lemonade
a vubec kdejaký bier
připálili marshamllows
dělali jsme stojky v dešti a pak utíkali tak vesele rychle, že jsme ani nevytočili zatáčku ke dveřím
pekli jsme brownies
byli zadara na fesťáku, kterej vlastně přijel za náma
třpytky a svítící barvy na obličeji
nejvíc poslední večer :3

zalíbila se mi německá holka a začala se mi líbit němčina a německej rap..
ale
pak to nějak..
zabouchla jsem se do německého muže
kašlete na věk, kašlete na to, že je ten někdo o tolik a tolik starší
... <3
zamilovala jsem si jeho německou angličtinu
a to, jakým způsobem mi říkal Karo