peklo nebo ráj

čtení blogu kamaráda z Thaiwanu
fotky vlajek, které jsem malovala v Německu

kdybychom byli na Moravě, rostly by tu hrozny

naprosté okouzlení interiérem
nádherný nedokonalosti
nezapošitá záclona, nálepka, knihy
umělecký vzor na ledničce
uvnitř rajčátka a hummus

venkovní nábytek z palet
večerní narůžovělé světlo odrážející se v našich očích

nikdy jsem takhle klidně neležela na zádech a nepozorovala hvězdy
nikdy jsem netopila tůjema
jedna tůje a černá díra

nikdy jsem v jednu ráno nepředčítala z atlasu rostlin
vůně mého krému
vůně oblečení od ohně
vůně vlasů
už dlouho jsem nebyla takhle upřímná
chybělo mi to

nikdy jsem nespala takhle dlouho
"Všechno je jednou poprvý."
a takhle klidně
tolik krásných snů

bylo to tak mírumilovný ráno
jen jsem otevřela oči a už jsem se smála
cítila jsem se šťastná

bylo horko i zima zároveň, evidentně
svítilo slunko
jedly jsme venku
jsem tak vděčná za jídlo připravené jinými lidmi
za salát skládající se z okurky a rajčete
za brambory z popela
za nápad ohledně seznamu krásných dní
za pochopení, starostlivost, upřímnost

večerní sezení na okně, pití pomerančového čaje se zázvorem
poslouchání UDG a pozorování světel v dálce
svetr a teplé ponožky
myšlenky na dovolenou

víš, co bych doopravdy chtěla?

aby byla všechna rána jako to dnešní
bambusové zvonkohry se pohupovaly ve větru, já pila sladkou kávu a provrtávala mušličky
tolik míru

aby nebyly pozitivní jen naše instagramy, ale i my
tak jako v telefonu
tak jako naživo
jen tak, protože je to krásný

aby mě nikdo nenutil jíst maso
aby mě nikdo nenutil jíst

abychom byly v pohodě
abychom pořád někam nepadaly
abych se přestala ztrácet
sama v sobě
sama sobě

abych neměla strach ze psaní
abych neměla strach napsat
abych neměla strach

abych mohla pomoct
(aby mi to bylo dovoleno)
...
 do you believe that you can walk on water?

jsem to já

byl tu jeden večer.
seděla jsem na posteli v tureckém sedu, poslouchala na Spotify Zrní.
pila jsem nasládlé španělské víno z květovaného hrnečku.
šňupla jsem si a zamotala se mi hlava.
potřebná závislost.

trochu jsem tančila a cvičila jógu.
fetovala vonnou svíčku.

někdy tam kde oba chcem být, někdy tak, že nechcem odejít.

bylo tu jedno odpoledne.
koupila jsem si vstupenku na festival.
malovala jsem obal na nový deník.
protože občas se stane, že se s tím stávajícím nějak "přestanu cítit dobře".
protože se něco změní, já se změním.
a pak do něj už nedokážu psát.
koukala jsem na čtyřicetiminutové Zrní z Madridu.
pila kávu a jedla veganskou ořechovou zmrzku.
výstřižky z novin.

řekla jsem přece, že taky zase potřebuju polepit svůj deník větama z novinových článků, Veru.

večer jsme si půlili čokoládové bonbony.
protože jsme měli od každého jen jeden a oba jsme chtěli ochutnat všechny.
tmavý karamel.
budeš mé město, já tvé předměstí.
a balili jsme na cestu pryč.
budu moct jezdit na penny, takže sup.

přespání

šla jsem jim naproti k autobusu
vysmátá, nadšená slunkem, ve sluchátkách UDG

nákup v trafice
"dobrý den, prosím vás tři šňupací tabáky."
pohled paní stál za všechny prachy
smála se mi
no kdo taky kupuje tři šňupáky, žejo

nákup jídla v Penny taky fajn
slevy, viďte
ovocné pivo
a bílý rum vonící jako perníčky

zakempení u ohně s vodnicí
opožděné narozeninové víno
slaďoučké
jezení hermelínu lžičkou
poslouchání starejch písniček
podivné náhody
celozrná houska se šlehačkou
šňupák

lezení na cizí střechu, co se kejvala ze strany na stranu, když jsme na ní tančily
lezení na cizí vrbu
"hele tam maj ale alarm. a támhle taky, ne?"
"tak tam něco hodíme a uvidíme"
pozorování města a hvězd na kopci v ohradě pro ovce
klouzání se po trávě

debaty o volbách, oddílu, budoucí rodině, o holkách, o depresivních obdobích i o spodním prádle

ležení ve spacáku a kouření vodnice
solení slanejch arašídů
vonná svíčka
a rododendron Pepa

ranní slunce
káva, croissant a šlehačka
klid a mír a ticho

"já jsem vždycky hrozně chtěla takový to že ráno brzo vstanu a pujdu si pro čerstvý křupavý pečivo k snídani.. problém ale je, že nemam ráda, když jím pečivo."

cesta na vlak
pan Kdosi, který vyhrožoval, že nás buď přeřízne právě projíždějící vlak, před kterým jsme utíkaly, a nebo on
tak nevím tedy

cesta zpátky se sluchátkama v uších
pořád UDG
sprcha a teplý čaj

jsem vlastně hrozně štastnej člověk

damn it

zasekla jsem se na mrtvym bodě
nebo co to jako je
a čim dál víc si uvědomuju, že s tim musim co nejdřív něco udělat, jinak to nebude dobrý

vim, že už se nikdy znova nedostanu tam, kde jsem byla ještě loni na podzim
pamatuju si přesně ten den, kdy jsem se definitivně odhodlala s tim skoncovat
byla sobota, třídeňák
měla jsem šílenou depku už několik tejdnů
(a vlastně spíš už od podzimu v prváku)
v tu sobotu to bylo ještě horší, než kdy jindy
courala jsem po tmě, poslouchala You Don't Get Me High Anymore 
místo toho, abych normálně hrála s dětma hry
brečela jsem
seděla a zírala do zdi a nevnímala lidi kolem sebe

v neděli ráno jsem si přiznala, že jsem totálně v háji a že sice pořád říkám, že to tak nechci a že se snažím a tak
ale v to ráno jsem si uvědomila, že jsem si to jen namlouvala
že jsem pro to, abych se z toho vyhrabala, zatím neudělala absolutně nic
a odhodlala jsem se to sakra změnit

pak to začalo být trochu lepší
nic jsem si nenalhávala
ale pořád to nebylo uplně dobrý

až tu byl jeden den, pondělí někdy v březnu?
nevim
ale našla jsem si brigádu
přihlásila se na kresbu
a skončila v turisťáku
a to, že jsem se k těmhle věcem po strašlivě dlouhý době dokopala, bylo tak neskutečně krásný

už to nikdy nebude tolik špatný
už tam nikdy nespadnu
s tou svojí filosofií a tak
naučila jsem se vcelku v pohodě přežívat občasný krize

akorát že tahle se táhne už nějak dlouho
jo, vždycky je tam vždycky několik dobrejch dnů, něco dobrýho v každym špatnym dnu a tak
ale stejně mam strach, že někam trochu padám
aleaspoň tu neni nikdo, kdo by mě zase stahoval ještě níž

v čem je problém?
co se bojim udělat tentokrát?
nějaký nevyřešený věci?

narazila jsem na svuj první blog
proč jsem byla tak pitomá a nechala si TAK moc ubližovat?
proč jsem byla tak slepá?

je pravda, že jsem si nějaký černý období někdy prožít musela
ale vážně jsem se sebou musela nechat zacházet takhle?

aspoň vim, že na takovou úroveň už se rozhodně NIKDY nesnížim
už nejsem malá holka na využívání

víš?

terapie láskou

cvičila jsem jako blázen
a bylo mi líp
a v radiu začal hrát Klus
vždycky mi zlepšej náladu známý písničky v rádiu uprostřed šílený situace

and after all you're my wonderwall

turista obědvající obří bílý jogurt uprostřed prosluněné louky
stará paní se slaměným kloboukem pojídající čokoládu
šla jsem lesem a poslouchala polský písničky
ze zvlástního rozpoložení a chuti se jen na chvíli projít vznikl pocit štěstí a čtyřhodinový výlet lesem
tam, kde jsme byli nespočetněkrát jako děti
nic se tam nezměnilo
jistoty

nakonec mi bez sluchátek bylo líp
příjemný ticho
a spousta ovoce na závěr
ostružinová terapie, která byla víc než úspěšná

dalších několik hodin četby

...

stála jsem uprostřed louky, zapadalo slunce a já trhala černé jeřabiny na zítřejší koláč

mám chuť psát, konečně

vim já?

mam nějakou pisatelskou krizi
protože každý můj pokus něco napsat skončí tím, že jen s perem v ruce zírám na čistou stránku deníku nebo s nehybnou rukou na klávesnici hypnotizuji prázdnou stránku ve wordu

a vlastně
spíš je to taková krize osobní.. osobnostní
jak by řekl Klus
ztracená sama v sobě

hrozně moc čtu
samý úžasný knížky
spoustu času trávím venku
malovala jsem

ale chtěla bych mít zase tu chuť a inspiraci, jako dřív
co se stalo?

strašlivě mě to táhne do Německa
až je to děsivý
ale upřímně, vždycky jsem měla k Německu zvlástní vztah
v dobrym smyslu

vezměte mě někdo do baru na jazz, prosím

upínám se na věci jako na pečení ovocného koláče v pátek večer
na víkend pryč, daleko
na další víkend pryč, ještě mnohem dál
na festival, protože chci tak moc mezi spoustu lidí
a tančit

poslední dobou si říkám, jak jsem mohla do teď žít a neznat tolik starý dobrý hudby
ano, byli tu lidi, kteří mě naučili poslouchat punk, rock..
ale nikdo se starou hudbou
až teď..

asi si zase potřebuju najít nějakou novou závislost, což

poetično

skepticky jsem pozorovala blížící se šedivé mraky z jihovýchodu
hlásili déšť

zapálila jsem si oheň, rozložila deku
ze stromu v rohu zahrady jsem utrhla přezrálé jablko a rozhodla se, že si ho upeču
mátový čaj z čerstvé máty, knížka, oheň a upečené jablko k večeři

asi po hodině jsem se rozhodla, že si zajdu dolů do města pro citronové pivo
byl to úplně jiný pocit, jít odsud a zase se vrátit sem
a ne domů
a nebylo to kvůli tomu, že domů by to bylo dál
přišlo mi to jako děsný dobrodrůžo

narozeninová náplast

vrátila jsem se, znovu rozdělala oheň
a jen jsem seděla, pila pivo a četla si
vedle v ohradě se pásly ovce
tolik klidu

začalo se stmívat, oheň vyhasínal
vyčistila jsem si zuby s hrníčkem vody v ruce
protože tu neteče voda, je potřeba sem vždycky nějakou přinýst
ale to se mi líbí
pochodovala jsem s kartáčkem v puse zahradou, nohy si umyla večerní rosou
v dálce na kopci slabě svítil vysílač
chvíli jsem si ještě při svíčce uvnitř četla, ale brzo jsem šla spát

v noci párkrát pršelo
moc jsem toho nenaspala
štve mě můj strach ze tmy a z lidí, který mě stejně nikdy nepřijdou přepadnout
bez toho strachu by to mohlo být o tolik hezčí
jenže tma je holt tma

probudila jsem se brzo
ještě před šestou
nebe je zatažený
bílý
město se pomalu probouzí
fascinují mě žlutá světla vycházející z oken vzdálených paneláků
i lidé se pomalu probouzí
mohl to být překrásný východ slunce, nebýt toho nebe
ale takhle je to alespoň poetičtější
z dálky jsou slyšet auta
zvuky města
deset minut před půlou se dole za hlasitého houkání prožene přes železniční přejezd vlak
slyším cinkání spouštějících se závor
slyším i rozhlas z hlavního nádraží, které je dosti daleko
vážení cestující, na nástupišti číslo tři vpravo, kolej druhá, nastupujte do osobního vlaku číslo..

vstala jsem, roztáhla záclonky
odemkla dveře
zapálila svíčku v lucerničce, uvařila si kávu
vzala si na sebe máminu starou sekáčovou flanelku
je trochu zima
usrkávala jsem horkou sladkou kávu a četla si

nakonec jsem se rozhodla, že se chci vykoupat
bylo sedm, zataženo, krápalo
já si oblékla plavky, vzala šátek místo ručníku
a šla jsem dolů k řece
hezká tůň, voda trochu špinavá od nočního deště
plavala jsem a překvapivě mi ani nebyla zima
bylo mi krásně
cítila jsem se tak svobodná
jak málo k tomu stačí

cestou zpátky k chatce začalo pršet
běžela jsem do kopce bosa mokrou trávou
oblékla jsem se, konečně svetr
natrhala jsem si mátu, uvařila čaj
s knížkou si sedla na rohožku, pila čaj, snídala ananasový jogurt a otevřenými dveřmi pozorovala sílící déšť
vydržela bych takhle sedět hodiny a jen dýchat vůni mokré hlíny

psala jsem do deníku a poslouchala Zrní
protože to se sem TAK hodí
klid a mír a ticho
svoboda

natrhala jsem si do pytlíčku levanduli
položím si ho do skříně s oblečením
aby mi vonělo po levanduli, jako tomu klukovi z knížky

žiju ze dne na den
nepřemýšlím co zítra
nepřemýšlím ani co dneska
nechci to vědět
jsem pak chvílema šťastná

I don't speak human

(Omnia)

"ty chceš odjet na rok?"
momentálně?
napořád.

neměl by člověk bejt tam, kde je šťastnej?
s tim, s kym je šťastnej?
copak to takhle jde dál?
nevím, já dneska nějak nevím

objevila jsem zapomenutý deník z loňského podzimu
naprosto mě udivuje, jak jsou tam některý dny popsaný
dny, na který já mam teď dosti pěkný vzpomínky, jsem tehdy vnímala hrozně černě
bylo mi ze všeho na nic, z toho, že nejim, že jsem se ulila z bicheche a šla na veganskou ovesnou kaši k snídani, že jsem někam pořád "padala", stereotyp...

jo, to období bylo sakra depresivní, ale byly tam i hezký dny
takhle zpětně
mrzí mě, že tehdy jsem to tak nevnímala

mam pocit, že jsem se zase ztratila ve svym životě a nevim jak pokračovat
každopádně
přestat odkopávat lidi
přestat se doprošovat
a zase se začít prát

jela bych do Německa
znova...

byla jsem běhat a cvičila jógu a uvařila dýňovou polívku
jo, bylo mi líp
ale stejně je tu najednou nějak prázdno

zahrádková dýně

už chci asi podzim

norské svetry a šály

běhavá

"narozeniny"

ten den začal tak nevinně a čistě

vstala jsem brzo
nasnídala se!!
růžovounké tričko a punkové legíny
přijela jsem v celkem hezké náladě
poslušně si koupila jízdenku na tramvaj

cvičily jsme v parku jógu
bylo krásně
nám bylo krásné
tolik pozitivna
a milý kluk, se kterým jsme se tlemili naší neschopnosti

pak jsme si šly sednout s karimatkama kus dál

opožděná narozeninová oslava?

borůvky, mango, nektarinky, veganské tyčinky, blackdevilky

uměleckost a štěstí největší

dřevěné vidličky

a pak káva a sušenka

víno a vafle v zámeckém parku

focení polaroidem je nejvíc

konečně mam v peněžence fotku

hledání správných slunečních brýlí

tanečky v Tigeru, když začali hrát I'm a believer

(osud?!!)

"vybírání" spodního prádla

bílá krajka

shánění nůžek na odstřižení cedulky z brýlí

(velice dobrodružný a úsměvný)

"Prosim vás, neměla byste nůžky na odstřihnutí tý cedulky?"

"Já se podivám.. Já je tu nemam, asi je mají nahoře."

...

"Dobrý den, prosim vás, nás poslali zezdola, nemáte tu nůžky?"

"Já ne, ale tamhle za rohem je klučina a ten by je měl mít."

...

"Dobrý den, vy máte nůžky?"

"Jo, jsou tamhle.."

"Mohl byste nám prosim vás přestřihnout tuhle cedulku?"

aneb jak jsme ve dvoupatrovym H&M chtěly nůžky po třech lidech

nejkrásnější čajovna ever

čajovny jsou obecně dost nebe

mangová vodnice, skořicová masala

Omnia

barevné záchody

(předpokládám, že plakáty na pánských by mě zaujaly víc..)

Želva

přesun do baru na točený cider

jakoby jo, tři cidery jsou na mě hodně

ale bylo mi moc fajn

děsně dobrá to věc

cestovala jsem večer domů se žlutým melounem

chtělo se mi zvracet

kouřila jsem devilku a zpívala Three Days Grace

ten den byl prostě přenádhernej

jen málo jídla a hodně cigaret

ale tak je to teď správně

jsem šťastná

střízlivění

23:23
něco si přej

střízlivím, guess what
moje střízlivění je stokrát nebezpečnější, než opilost

přestane to někdy bolet?
přestanu se tim někdy zabejvat?
bude mi to někdy lhostejný?
proč to takhle (debilně) funguje?

mám ráda jiný věci
https://m.youtube.com/watch?v=J56VVtlZCGE
seděly jsme v Želvě, pily skořicovou masalu, kouřily mangovou vodnici a nechaly si zahrát písničku

čerstvá zelenina a makové koláče

lidi, co o prázdninách víceméně nic nedělají, jsou doma a tak..
povětšinou závidí těm cestovatelům, že někde jsou, že pořád něco podnikají

miluju cestování víc než cokoli

na druhou stranu, když si tak po čtrnácti dnech projíždim instagram
chtěla bych si zase jednou sednout na okno s kafem a cigaretou a jen být
třeba jen dva dny a pak zase vypadnout pryč
(ostatně tak nějak to taky letošní prázky dělám)

svět je celkem správně zařízenej, což

dostala jsem mrkev, červenou cibuli, rajče a červenou řepu ze zahrádky
uvařila jsem si z toho večeři
a bylo to nejvíc

"v deset přijede pekař, kdybyste chtěla."

chtěla.

takže jsem si koupila makový koláček, uvařila bylinkový čaj.

pršelo, já seděla na terase a četla si.

co je víc?

chtěla bych spálit mosty
nezabývat se už ostatníma
nezabývat se tebou
protože tomu stejně čas od času neuteču

chtěla bych být na pár dní někde v přírodě
vařit si na ohni
sbírat bylinky na čaj
žít

chtěla bych nemít problém komunikovat s lidma
vždycky zjistím, že jsou nakonec rádi, že jsem se ozvala
že mají zájem
ale pokaždý se za čas znovu cítím nechtěná

chtěla bych najít sama sebe
neřešit už, co chci a co ne
žít tak, jak si to vždycky vysním
nebýt tak nejistá

myšlenky

ráno, v kuchyni

čekám, až se mi uvaří voda na kafe

mezitím sedím na zemi a protahuju se

zaliju kávu, vezmu si kousek mátové čokolády z ledničky a jdu si sednout ven

sezení v trávě, pití kávy a slunění se

hrozně ráda sedím a vstřebávám teplo ze slunce

zářím

naučila jsem se pít citronové pivo

je to teď takový... symbolický...

vzpomínky

"proč máme cukroví?"

zásadně nevařím podle receptů

jedině se nechávám inspirovat

nebo pokud chci upíct PŘESNĚ TEN KOLÁČ, co jsme pekly v Německu

houpu se na houpačce

v uších sluchátka

rock

takový uklidňující

krátký vlasy jsou život

je potřeba vstřebávat jen tu dobrou atmosféru

toulat se po opuštěných tábořištích

děravé hrnce a konstrukce na teepee

barvit si vlasy na růžovo

nebo na zeleno

komunikovat s lidmi

a milovat

narozeninové jídlo

pečené marshmallows mají najednou úplně jiný význam

(Německo změnilo TOLIK věcí)

byla jsem plavat a pro bylinky

ranní jóga v sukni?

snídaně :3

stání uprostřed řeky

uprostřed slunce

bier mit lemonade