černobílá košile

v plátěnce lahev vína, rumu, krabice vanilkového mléka a silvestrovský LMka
umělec
blázen
nebo sebevrah?
aspoň svítilo slunce

cestování
tam, kde mají baletní boty
v mojí velikosti
barevný pletený čepice
a hrozně hezký holky
i kluky
nějak nevim, kdo byl hezčí

když budu teď pět dní pít, kouřit a snídat kafe s veg vaječňákem
kreslit
budu mezi lidma
a ještě
uškodí mi to nebo pomůže?
guess what

"pardon, musim jít někoho zabít"

když se utopili

kafe s vaječňákem
svěsím hlavu a čekám, až to černo před očima zmizí
usměju se na sebe do zrcadla
zase mam v očích tu jiskřičku

rudá na nehtech je vánoční
třpytky jsou vánoční
třpytky mi prostě zatraceně moc chyběj
posloucháme s mámou její nový cd a je to nebe
trocha normálnosti

těšim se na andělíčky ve sněhu
na víno v zavařovačce
("A... Billa kartičku máte?" ne ale občanku jo)
jak budu zas po několika dnech poslouchat svoji hudbu ve sluchátkách
svoboda, neskutečná svoboda
a hlavně zase Německo
jak se řekne Německy punč?

člověka to vždycky musí zlomit, aby se zase dokázal sebrat a zkusil žít dál
pořád mě udivuje, jak jsem doteď neviděla
měla jsem zavřený oči, nevšímala si lidí a ani o tom nevěděla

nebudu si nic nalhávat
že nad tim nepřemejšlim
co by kdyby
ale snažim se tentokrát nebejt slabá, zvládnout to
i kdyby deset dní, i kdyby čtrnáct

šla bych tančit
v nějakých Rozevlátých šatech, klidně
s navlněnýma vlasama
ale bosa
jak jsem si to v onen večer vysnila

dnešek je dobrej

"tohle jsi kreslila ty? to je vážně hezký."
nojo, ale k čemu mi to je na gymplu, žejo

prej Vánoce

je to jiný
jsem unavená z neustálýho dělání, že je všechno dobrý
odpočítávám dny do čtvrtka
vypadnout na pár dní z tohohle světa
je to jako když řídim
nepřemejšlim nad normálníma věcma

šla jsem lesem a v duchu kreslila
byli tam dřevění andělé
jako ti, co je do kamene sochal Guillermo Garcia
čtu a čtu, pomáhá to
vždycky to beru jako jakýsi léčení

nějak to letos cítím ještě míň
udělala jsem si bramborovej salát i kapustový placky
jak jsem vždycky chtěla
ale stejně to nefunguje
všichni jsme duchem někde jinde
nevim, proč myslim na tebe
nechci

ale mam nádhernou ilustrovanou knížku
čaj
a rockový tričko
posloucháme nový cd, pijeme víno
on šel ven
na chvíli je to hezký

unavená, zmrzlý nohy, vlasy voní ohněm
dostala jsem kaktusový svíčky a kdejaký další svíčky
co je víc?
klouzali jsme se dolů a spřádali plán na útěk

postupně mi dochází spousta věcí
třeba jak jsem byla celou tu dobu slepá
a jak jsem naprosto ztracená
chci to teď už zvládnout
musim
pro dnešek jsem šťastná

co kdybych přišla domu a dělala, že je ráno?
druhý ráno
hezký
udělat si pomerančovej džus
a hezkou snídani
dívat se na film nebo číst
dělat, že svět neexistuje
a odpoledne odjet
...

já, člen bezejmenné generace

vzpomněla jsem si na jedno ráno
byla jsem asi ve čtvrtý nebo v pátý třídě
oblíkali jsme se a máma nás měla odvízt do školy
a já hrozně brečela, že do tý školy už nedokážu jít
kvůli lidem

a pak taky ty situace
věčný slovní hodnocení přiložený u každýho vysvědčení
blablabla a že bych měla být víc průbojná
tolik let
tolik lidí
jedna věta
rozhodně se to změnilo, hodně
ale rozhodně nepomohlo to, že mi tu neprůbojnost pořád předhazovali

lidi, co se neperou, mě pořád udivujou
jasně, je pohodlnější nic neměnit
prostě to přežít
ale pane bože
otevřte oči
takhle to ve světě nefunguje

zas poslouchám starý písničky od Kluse
protože ty jsou nejlepší
ale co dál, to netušim
vim jen, že potřebuju najít nějakou aktivitu podobnou řízení auta

"Měla bys přestat tahat z problémů ostatní a radši řešit ty svoje."
no jo no
ale jak na to?

zvláštní období
zvláštní svoboda

venku je tma, minus šest
všude osvícený stromečky
a my se kloužem po silnici
♥

večerní Dr. House
na topení další pomerančová kůra
v hrnečkách kakao

vlastně je mi celkem fajn

udělala jsem si koupelovou sůl
nastrouhala jsem pomerančovou kůru
sušila ji na topení
neni lepší vůně
teď mám vlasy plný pomerančový kůry
a přijde mi to cute

probudila jsem se a najednou bylo všechno snažení pryč
vždycky to tak bude?
takhle to nemůže fungovat

snídala jsem vánoční oplatky
proč nikdy ráno nemam chuť na kafe s vaječňákem?
bylo by to aspoň trochu punkový

tenhle víkend byl ten nejdivnější víkend za poslední dobu

kéž bych věděla, kdy máš narozeniny
poslala bych ti dopis
nebo pohled
nebo bych na tebe prostě myslela víc než obvykle

taky skončíme na Štědrej den u tebe a budeme jíst čínu z papírový krabičky?
mně by to nevadilo

vzpomněla jsem si, jak jsi s sebou jednou měl ten velkej balík karamelovejch sušenek
všichni jsme seděli u stolu, pili čaj a jedli ty sušenky

někdy mam pocit, že už snad ani nemá cenu s věcma bojovat
něco dělat
něco měnit
když to stejnak neumim

všechno je jiný
a divný
písničky jsou jiný, hlavně ve sluchátkách

ono to nějak pujde
strašně mi to připomíná ten pátek kdysi
pražský pátek
i kdybych měla 24/7 malovat
i kdybych měla mít pořád sluchátka v uších
i kdybych měla brečet uplně všude
i kdybych měla tejden prospat

přes den má člověk vždycky pocit, že je to v pohodě
a pak je večer a noc no

sedim na zemi, jim topinky se sýrem, maluju

je to lidský, sakra

šly jsme spolu polema
a povídaly si
bylo to moc hezký a hrozně mi to chybí

vždycky mám strach, co můžu a nemůžu říkat
ale upřímně
po tom všem už stejně žádnou naději nevidim

rozsypeme se
na malý cukříky
a z chodníku
nás sezobou holubi
ti
které vždycky proháníš
ti
kreré jsme jako malí krmili
a ti
kteří tajně upíjejí medovinu ze dna vyhozených papírových kelímků

proud

špatnej den
vždycky jdu do schodů
jdu, jdu
je to v pohodě
žiju
dobrý
doprdele tohle je v hajzlu
dejchej!
fuuu klid, dobrý
občas ty slzy mrkáním zaženu
občas nějaký utečnou
skloním hlavu k zemi a nikdo si toho nevšiml
(snad)

pak byl večer
byla jsem někde
kde to bylo moc krásný
smích
prostě jedním slovem: život

venku je teplo
cestou domů jsem přemýšlela
anglicky, německy i česky
nějak si nepamatuju, jak jsem se dostala domů
příliš zabraná do myšlenek

cítím se naživu
a motivovaná
netuším, jak dlouho to vydrží
ale jelikož ten každodenní stereotyp v tomhle týdnu nabourává hned několik věcí, mohlo by to trvat hodně dlouho

a navíc
teď to funguje a je to moc hezký
a já jsem z toho šťastná

jeden z těch světlých dní

nadechni se
nadechni se
...

měla jsem k snídani semínkovou housku
teplou
s máslem
jako v Německu

je hrozně hezký, že ostatní lidi se vždycky chovaj podle toho, jakou má člověk náladu
teda
skoro vždycky

byla jsem jezdit
zase on
zase sranda
největší
netuším, co se to děje

četla jsem a najednou je všude tolik pozitivna
a mam pocit, že mam zase trochu síly na příštích pár dní

koupila jsem si jmelí
nejkrásnější zapadlý květinářství
nejmilejší paní
nejkrásnější papír omotaný okolo jmelí
šla jsem domů a na obloze zářilo slunce

koupila jsem si colu light
zas jednou
(protože jedna holka z knížky)
moc hezkej pocit

dnešek byl krásnej
asi kompenzace za celej tenhle tejden
což
ale i včerejšek byl moc hezkej
(jen je mi pořád trochu špatně)
líbí se mi smát se na cizí lidi
a řikat cizím holkám, že jsou krásný

už šestý den nezáří nic♪

kdyby jen šestý..

nikdy neni jednoduchý pochopit, že už neni potřeba se stresovat
že teď už to bude ok
potřebuju něco, co to jasně oddělí
alkohol
hodně cigaret
obarvení vlasů
den někde jinde
spaní
něco

četla jsem o úsměvech
a pak potkala ženu
na všechny se usmívala
na všechny ty zamračený strhaný tváře
zima
usmívala se a tak jí to slušelo
neubránila jsem se a úsměv jí oplatila

přes náměstí běžel muž
přeběhl přechod
a běžel ulicí nahoru
jentak
ve vestě
v mikině
bez batohu
a já mu ten běh záviděla
protože když běžím, je všechno jiný
je to svoboda

šla jsem o hodině na záchod
nikde nikdo
ticho
liduprázdno
a já běžela chodbou jak nejrychlejc to šlo
kluzká podlaha a skoro nevytočení zatáčky do dveří mi připomnělo Německo

pršelo
všude kaluže
my běžely jako blázni
a skoro nevytočily zatáčku ke vchodovým dveřím

chci běžet ve větru a zastavit se až v Dánsku, nejlíp
ale před problémama se neutíká, což?

všechno je
stejný
nebo horší
všechno se sype
jako ten čaj
ktetej jsem ti koupila

chtěla bych obejmout všechny ty, který jsou na tom podobně
aby věděli, že v tom nejsou sami
protože takový ujištění bych občas taky potřebovala

je správný objímat lidi?

vylezu někam na střechu
vykouřím zbývající cigarety
zamotá se mi hlava
skočím
a bude hezky

odhodlávám se k čemusi už čtyři měsíce
ale vždycky to jen napíšu
a zase celý smažu
protože mam strach
že už se mnou nechceš mluvit

chci pomoct ostatním
a přitom nedokážu zachránit ani sama sebe
mam z toho strach
protože nevěřim, že to takhle může pokračovat ještě toho půl roku
rozsypu se
ale možná to pak bude jednodušší
možná

přes den se do vždycky dá
všechno
a večer je prostě večer
tma a ticho
a ty falešný instagramy mě nebavěj
falešný úsměvy
falešný barvy
falešný životy
všechno je černobílý
nebo neexistující
nic jinýho

co s tim?

"já chci běžet.. já jen poběžim a zase se vrátim, jo? nebo tam na vás počkám."
potáhla jsem z cigarety
zatočila se dokola
a běžela jsem
s cigaretou v ruce
pořád rychleji
mrholilo
neudýchala jsem to
zastavila jsem
znovu potáhla z cigarety
zasmála se
nejradši bych si sedla na zem
prošli kolem mě dva kluci
a já se na ně smála
oni na mě taky
ale asi si mysleli, že jsem blázen

que pasa con tu pelo?

cvičim jógu
mam radost, že jsem dokázala udělat mnohem lepší most
zpívám při tom
... a na posteli mi leží otevřenej sešit biologie
rezignovala jsem

co mam sakra dělat, když už teď to nedávám?

chci pomáhat lidem s jídlem
a přitom jsem sama celkem v háji
život prostě

bavíme se o knížkách o sexu
a štve mě, že do deníku některý takovýhle věci nedokážu napsat
protože se stydim sama před sebou
weird

"teda.. po dlouhý době z tebe mam fakt radost."
"no.. to já ze sebe taky."
"a neni to super pocit?"
jasně že je
ale odhodlání vždycky chybí

to jsem se právě zabouchla do svý kamarádky, nebo?

nechápu

víc pomerančů
a mandarinek
a náhodných setkání ve vlaku
sezení s notebookem u stolu
s kafem
voňavou svíčkou

to necháš všechny, aby s tebou takhle vyjebávali?

snažim se to pochopit
ale tohle fakt nedám

nejsem svobodná a děsí mě to
ale dělám s tim něco?

já bych potřebovala tak měsíc volna
a prachy na cestu do Berlína a do Náchoda
vyřešit co nejvíc věcí
a pak zase dál fungovat

když se každej pátek zamejšlim nad tim, co je potřeba vyřešit..
že mam den volna
jsou tu věci na vyřešení
ale na to nestačí den
ani týden
na to teď neni dost času

a na vyřešení některejch věcí je potřeba zájem obou dvou lidí
a ten tu nebude nikdy, so..

nevim
potřebuju teď nějakej čas přemýšlet
sama
protože některý věci nepřebolej hned

tam někde v dálce je Jericho..

nechci mít pocit, že bych něco měla, jen proto, že to dělá někdo jinej
cejtit se pak špatně, že něco dělám nebo nedělám
tohle nejsem já
nechci se nikomu zpovídat
vysvětlovat proč
ospravedlňovat svý činy
proč jsem se dívala zrovna na tenhle film
proč se mi líbí tahle knížka
vysvětlovat, co jim a nejim
proč jsem někam šla
nešla
jestli náhodou neni blbý někam jít
"hele co si o tom myslíš..?"

neni tohle sakra jedno?

já budu ta, který pak bude líto, že něco neudělala jen proto, že to někomu přišlo blbý
já budu ta, která s tim pocitem bude muset žít
nechci bejt ovlivňovaná nikym jinym
a chci se rozhodovat sama
bez ohledu na názory ostatních
asi proto si s nikym nějak nechci být blíž
nepouštět si jentak někoho k tělu

chci přestat lhát
nalhávat věci sama sobě
co cejtim nebo necejtim
co chci nebo nechci
chci se přestat bavit s lidma, se kterejma se prostě bavit nechci

vždycky někde něco čtu
a řikám si bože, tohle by bylo tak krásný
hele já to teď chci prostě zkusit
co když to zkusim všechno?
hned teď?
protože teď tu není nikdo, kdo by mi to zakázal..

vyhážu všechny ty špatný věci
a vymažu lidi
protože takhle to dál nejde

chci tě ztratit
a už nikdy znovu nenajít

když ve vlaku potkáte holku
dá vám poslechnout svou hudbu
punk
provede vás cizím městem
vysoké budovy
starý krámky s deskama a plakátama
koupíte si spolu lístky na váš první punkovej koncert
plakát
desku
a černou barvu na vlasy
doma si při poslouchání té desky obarvíte hlavu
a pak utečete na koncert

to všechno kvůli cizí holce z vlaku

hodina češtiny

chtěl se probudit?
nechtěl.
kdo by se chtěl vrátit do tohohle mlhavýho světa.
dobrovolně.
smetou nás na hromadu jako prázdné lahve od rumu a použité injekční stříkačky.
staneme se šedivým prachem.
splyneme s temnou dobou.
už nás nenajdou.

proč nejde tančit a psát zároveň?
křičela bych.
ne vzteky.
ne štěstím.
jen bych vykřičela text té nové písničky do světa.

"dobře ty."
tak když už se s někym rozhodnu pohádat, tak si to všechno pořádně promyslim, abych mohla argumentovat, ne?
tohle se povedlo

pekla jsem sušenky
s rumem a čokoládou
vánoční sušenky
bavili jsme se o dárcích
"budu kupovat jeden epickej, chceš ho vidět? jo chceš."
máma se málem udusila vínem
ale jinak celkem hezkej večer

zase začal život a je jenom na mně, jak tu volnost využiju
vlastně jsem za tenhle rozvrh vděčná

psalo se z matiky
zapomněly jsme pravítka
běžely jsme tři patra dolů, tři nahoru
smála jsem se
volnost
přebytek energie

řekl, ať se svěříme úplně s čímkoli
tak se mi ale pak neměl smát za radost z běhání ve větru
neměl
tohle se lidem nesmí dělat

trocha tolerance
a teplej jablečnej kompot se skořicí

co když ti zlí jsou vážně zlí?

minulost už stejně nezměnim
tak bych se chtěla naučit neřešit to
posunout se dál

vzpomněla jsem si na jeden den
byl to třídeňák
asi tři roky zpátky
nakreslila jsem hrozně hezkej obrázek dvou pomníčků
jentak
a měla z toho radost

páteční večer byl hezkej
líčení se všemožnejma barvama a poslouchání Zrní
taková éteričnost
a zase se vyplatilo nic od toho neočekávat

proč se před některýma lidma musíme chovat tak a před jinejma onak?
proč se nemůžeme chovat pořád stejně?

začalo mi nějaký sušenkový období
způsobil to ten chlápek ve filmu
z večírku si odnesl cukroví v krabičce
a já, protože jsem v listopadu nechtěla píct cukroví, upekla sušenky
z naprosto random věcí, podle citu
a třeba nejvíc podzim z toho cejtim
ve všem je teď skořice

taky jsem si řekla, že bych měla začít normálně jíst
naučit se to
kdysi to šlo, tak proč by to nešlo znovu?

taky takovej random nápad ohledně budoucnosti
kterej mi tak strašně zvednul náladu
uklidnění

začánají se mi vlnit vlasy
jsou delší

mam strach
všichni máme strach
ale zvládnem to

jsem nejistá
ale takových je nás taky hodně
důležitý je zaměřovat se na ty maličkosti
zkoumat věci
který nám přijdou špatný
který správný
a ono se to všechno nějak vybarví

dobře?

stužkáč

barvy na obličej
oční stíny
primer
míchání barev
modrá, červená, růžová
"někdy bych se chtěla namalovat a jít pít"
hah

barvy
světla
šampaňský
zelenina
a rajčatový džus

opilost po jednom koktejlu a šáňu
odrazy ve skleněné stěně
sýroví šneci
spolužák a jeho kapsička na cigarety
kouření něčeho hrozně dobrýho
otázkou je, jestli to nebylo tim vínem
a tak

kecání venku s barmanem studujícím cosi s focením
cesta domů
lidi od kebabu si museli myslet, že nám jeblo
já šílený barvy kolem očí
on na hlavě moji buřinku

jak to sakra mohlo bejt takhle skvělý?!

zelené tečky na nehtech
na každém jen jedna
mít průhlednej lak, bylo by to víc cool
ale i tak

sedíme tu a vypadáme jak vyhozené za špatné chování
viděla jsem to video, ale o tom ty nevíš
dvě minuty nenávisti
a pak hrobové ticho

v tomhle životě chyběj piškoty
ke skořicovýmu kafi
a kyselý mandarinky
prostě jen tak
a barevný tetování

já budu jiná

tolik přání a tak málo času
"měla bys mluvit"
mluvím a nikdo neposlouchá
chtěla bych říct tolik věcí

neumim lhát
nebaví mě to
řikám pravdu
kéžbych mohla říkat pravdu pořád

"a najednou jsem vedle sebe začala potřebovat někoho, kdo bude víc nadšenej životem"
přesně tak
pokud nebudeš nic dělat, tak to fungovat nebude
"bude hůř!"

zase osobnostní krize, že
hlavně pisatelská
a venku svítí obrovský měsíc

čim dál častější úvahy o smrti
asi to začíná bejt divný
ale zítra snad začne život
zase

hrál na housle jako na kytaru
všichni skákali a zpívali
já měla na sobě černej klobouk
ty květovaný silonky pod roztrhanejma džínama
temnota
a reflektory namířený do hlediště

jaký by to bylo?
nemůže se objevit nikdo jinej, protože jsi tu ty?
a pak už to pujde?
nebo?
možná. kdo ví.

co znamenají moje sny?
namalovala bych se a prostě se šla jen opít.
víš s kym.

"Karolíno..?"
"Jdi do prdele."

I wish that I could be like the cool kids

protože když nikdy neodpovíš
tak se to rozsype
rozpadne
jako domeček z karet

někdy je fajn se i přes výčitky vykašlat na něco, co možná zní důležitě, ale co ve skutečnosti vůbec důležitý není
ulevilo se mi
uvařila jsem si kafe se skořicí
vzala si kokosový sušenky
a kreslila jsem
po dlouhý době něco krásnýho

nová hudba
noví lidé
konverzace v němčině
konverzace o pěstování melounů a tabáku
my jsme se fakt hledali

téměř půlnoční jóga
hlavou dolů
vzhůru nohama
dělala jsem svíčku
a most
a bylo to osvobozující

ono to je fajn, když já se rozhodnu, že některý věci nehodlám řešit a že to bude sakra fajn!

přestaňme se zabývat kravinama
který možná kvůli společnosti vypadají důležitě
ale jsou uplně zbytečný
whatever
kraviny ještě nikomu život nezlepšily
to víme všichni

divoký barevný dráčci letěj ven

byl to takovej vír na všechno kolem.
dvě cigarety a pivo, ten stav po tom.
ztracený ve svobodnym světě.
klub obývaný mravenci, co žerou zlé lidi.
doufám, že si to jednou vážně poslechne Igor Pelech a vesmír se zastaví.
a že jednou někdo oživí Leonarda Cohena.
všichni jsme tančili a mně se v hlavě pomalu utvářela konkrétnější představa nového života.
a potom PRÁSK PRÁSK PRÁSK, země začala se pod nohama třást.

zase žádný očekávání.
jen jsem věděla, že tam musim jet a ono už to nějaký bude.
nechala jsem si dát na ruku razítko.
bylo tam málo lidí.
tak jsem šla ven kouřit.
takhle je to strašně super, i když pro někoho běžná věc.
ale já takovýhle věci nedělám běžně.
jedno pivo a takovej zvláštní klid.
seděli jsme na stole.
já v tureckym sedu.
asi prvních dvacet vteřin.
pak jsem si ladně seskočila a šla mezi lidi.
nejvíc vzpomínka.

když hráli to všechno, co jsem chtěla.
i když vlastně ani nevim, co jsem chtěla.
ale mělo to krásnej vibe.

noční jízdy tramvají do neznáma.
dva kluci, kteří mě tam dovedli.
totál zlepšení nálady.

hrál na housle jak na kytaru.
a ten pohled při tom?
jestli je v nějaký hudbě život, tak v týhle.
a jak to byl celkem malej prostor, tak to bylo takový milý.
krásný lidi.
nikdy jsem neviděla tolik krátkovlasejch holek na jednom místě.
rozevlátý šaty, barevný punčochy, punkový kalhoty, klobouky.
všechno mezi hippie a punkem, řekla bych.
uplně já.
umřela bych pro tyhle večery.

emptiness.

je to jako probuzení se uprostřed krásnýho snu
prázdnota
ztracenost
strach
jako by se všechno rozsypalo a zpřeházelo

the last of the real ones

pečení dortu
dvou dortů
krájení jahod
nabídnutá jahoda k snězení
sojový jogurt, kterej chutnal jako normální
a potom jako oříškovej Florian

čokoládová poleva
a další objevená poleva
mezi skořicí a hřebíčkem
vůně a zavřené oči

skákání z balkonu
naprostá tma
zhasnutá světla

jiná hudba
knihy
sezení na zemi
v tureckém sedu
klid a mír

bílá káva ve šech básních
knihách
život
kterej nikomu nemůžete přiznat

ženšenová káva se skořicí
zdobení dortu
nadšení
točení se
zamotaná hlava
ne z točení

jako by svět zmizel
kéžby se už pak znova neobjevil

podobalo se to mému dnešnímu snu
blízkost, radost a mír
nechci se probouzet

ještě jeden obyčejnej den

jízda vlakem
ráno
vaření v kotlíku na ohni
voním kouřem, miluju to
večerní bílá káva a Omnia
světla města

dostala jsem krásnou knížku a náramek
jakoby věcma si mě nekoupíte, ale i tak je to krásný

potřebuju teď číst něco takovýho
abych dokázala žít
protože je toho teď nějak moc
ale popravdě
asi se už tentokrát snažim zvyknout si
ještě nějakej čas to jiný nebude
tak co lepšího můžu dělat
držet si v životě ty správný lidi a ty špatný prostě ignorovat, vymazat
cokoli
číst ty správný knížky a odpočinout si od povinný četby
a prostě se pokusit to nějak zvládnout
ok?

zapomeň na svět, svět taky zapomíná

byla jsem volit.
upekla jsem nejlepší podzimní koláč.
pomeranče, jablka, ořechy, skořice, čokoláda.
vegan.
odsypala jsem do malých pytlíčků spoustu druhů koření.
usmažila jsem cibulku.
odlila do skleněné lahve kokosové mléko.
nachystala další ingredience.
všechno na zítřek. ♥
obarvila jsem si pramínek na zeleno.
nachystala oblečení.
dala si vanu, uvařila čaj a ochutnala koláč.
čas na postel a knížku.
pátek.

ranní mrazíky
a mlha
mokří panáčci na silnicích
zatažené závěsy
šero
a naše smířené pohledy
rezignace

protože co se dá udělat jinýho, než rezignovat?
a bejt vysmátej
"že je poslední dobou nějaká veselá a plná života?"
"ne já už jsem prostě jen rezignovala"
spolužačka

čtvrteční ranní jízda autobusem
teprve vychází slunko
druhá káva během hodiny

každej čtvrtek do sešitu fyziky píšu, že můj život je ňák málo punkovej
ani za ten tejden se nic nezmění
tak nějak
ale co kdyby zejřek byl sakra punkovej?
čas od času mam tohle odhodlání
a je to prostě pěkný
hlavně pro každýho je punk něco jinýho

není ani čas psát deník
ale stejnak je všechno o prioritách
ve vonných svíčkách jsem život nenalezla, ale zkusím hledat dál
not to feel small again

protože
ne o všech věcech se dá mluvit
ne všechny se vyřeší

byly jsme v kině
ani zdaleka ne tak dobrý, jako kniha
ale hezká herečka
a
upoutávka předtím
kde hrál Believer od Imagine Dragons
úsměv na rtech

ten pocit
když něco konečne pochopíte
svym vlastnim způsobem
škola 24/6
ale
zatim žiju
což?

překrásné dny
a západy slunce
s citronovým pivem
a ex
srandy kopec

čekám
kdy ta ztracenost zmizí
a nebo se zhorší
natolik, že spadnu

přemýšlela jsem nad tím, že vlastně nechci žít dlouho
chci být šťastná
a pak už to neprotahovat
je to svym způsobem sobecký
ale nechci umřít stará
a taky
k čemu žít tak dlouho?

v nejlepším se má přestat?

uklidňující
vůně šátku
svetru

jako bych byla doma
i když nejsem
jako by bylo všechno v pořádku
i když není

jsem
jako bez života
jen bez toho "jako"
nesmělost
strach
nerozhodnost
a nejistota

větvemi stromů
prosvítají paprsky večernýho slunce
rudě žhnoucí kotouč
houpačka
hlavou dolů
vzhůru nohama

jako
život
kterej neexistuje
a jestli jo
tak ne v vym světě

jízdy metrem
celou noc
z konečný na konečnou
ukradená místa
a rozhovory o politice

pátek

večerní nákupy ovoce
mango, pomeranč, mandarinky
a Oreo
cesty domů při západu slunce

ve váze kopretiny
v misce mango
kreslená pohádka o kachnách
kakao

to nadšení, když si uvědomíte, že je ještě otevřenej školní bufet a můžete si koupit kafe

hezký chvíle
ale ustavičná ztracenost
hezký večery
hezká volná rána

bude zima a já nebudu moct cvičit jógu venku

mam strach
mluvit s lidma
mluvit pred lidma
dělám zbytečný chyby
a pak o nich zbytečně přemejšlim ještě měsíc a trestám se za ně

život?

whatever

únava
životem
sedět na chodníku
pozorovat sunset
rudý nebe
Something just like this

"hele tam je modrý nebe a na něm mraky!"

angličtina jak ve třetí třídě
strach z neschopnosti prosadit se
strach z pozornosti

vonný svíčky mám
ale život se v Lidlu koupit nedá

motorky, auta, tramvaje
jiný vlasy
do pekla i do ráje

pořád jsem holka
ale klučičí oblečení je jednodušší

je hezkej pocit konečně poslouchat hudbu bez pocitu, že bych se měla radši učit

krásný ranní nebe jako symbol začátku života
ráno to vypadalo jako hezkej začátek, teď už ani ne

občas přemýšlím, proč jsme to vlastně udělaly

ozdravný výlet, který nakonec moc nepomohl
ztrácím se
a připadám si malá

krátký vlasy

rychle to uschne
šampón vydrží na věky
a člověk může používat jakejkoli
pác ty vlasy nejsou zničený
ani nic
takže neni potřeba žádnej drahej a spešl

zmokne to
uschne to
(rychle, že ano)
a je to furt stejný

vstáváte asi pět minut před odchodem
protože whatever
neni potřeba se česat

s tim souvisí, že neni potřeba tahat hřeben
a gumičky, sponky, pinetky, skřipečky......
fén nebo žehličku

takže whatever, praktičnost

kouření s hrnkem horké kávy v ruce
teplá černá šála, krátká sukně, krajkové prádlo
navlněné vlasy, zelený pramínek schovaný vespod
světlá rtěnka, třpytky na lícních kostech
výška, chybějící zábradlí a mrazivý vítr
světla z opuštěných bytů

klíční kosti a zamotaná hlava
dotek, porozumění
nahota a strach ze tmy

spaní pod pletenou dekou, bíle kalhotky
svoboda

křeččí reinkarnace

vypadám dnes jako skřítek
pršelo
podzimní boty, návleky, punkové kalhoty
vlasy trčí díky dešti do všech stran
skřítek

seděla jsem tam a četla si
poznala jsem zvuk těch bot
vždycky to poznám
připomnělo mi to část knížky, kterou jsem kdysi četla
část o vůních různých lidí
ono to funguje

voněla jsem jako Vánoce a ty svou svetrovou vůní

po dlouhý době jsem uvařila nějaký pořádný jídlo
a jedla

jsou věci, o kterých se stydím i přemýšlet
psát o nich do deníku
ptát se na ně
ale stejně bych je občas někomu ráda sdělila, aniž by se to pak dál rozmazávalo

natrhala jsem si podzimní květiny
běhání v barevném listí
déšť
kopretiny pro kopretinového umělce
přijde na tohle někdy někdo?

když jsme tu s mámou sami
když my dvě pijeme víno a jíme koláčky
pak je tu vlastně hrozně krásně

dlouhý dokonale upravený vlasy mě neba
mam ráda tu nedokonalost
tu, která se ostatním nelíbí

"koupila jsem si cigarety.."

jsem samostatná kategorie?
tak jako ona byla něco extra?
vždycky jsem si dělala srandu, že jsem taky něco extra

psali jsme test
seděla jsem uplně vepředu a snažila se nesmát
protože to bylo tak zoufalý
mrkla jsem doprava
pár lidí to odevzdalo
škrtla jsem celý odstavec právě dopsaného textu
ok
teď to odevzdám
vyběhnu ven
do deště
a zakouřím si
všechno bude ok
zvedla jsem se tak rychle a odhodlaně, až mě to samotnou překvapilo
"... jdu na ozdravnou procházku."
"jo? tak já jdu s tebou."
kouřit s někým je často mnohem hezčí než kouřit sám

balet v černém oblečení
černé baletní boty
a vůbec tanec
vlastně bych mohla v Německu tančit
protože kde jinde než tam, kde mě nikdo nezná

I walk into the room and I'm like oh, hello
see them demons watching me like oh, hello

na obzoru se protrhávaly mraky a po deštivém dni jsem uviděla slunce
zavřela jsem oči a usmála se na ně
protože si to zaslouží
srdíčka z barevných podzimních listů
krmení ovcí

cukrová panenka v holinkách a kapuci

vzpomínky na jeho rapujícího bratra
vlasy rozfoukané včerejším větrem a roztomilé úsměvy
pro dnešek jsem šťastná

zelené pramínky ve vlasech
ozdobené dready
opravené tetování
snídaňový čaj a stará hudba
sezení na okně a pozorování východu slunce
pak jóga
trhání podzimních květin
zapomenutý golfový míček uprostřed louky
babí léto
veganské penčení
a zjištění všech věcí
budoucnost nikdy nesmí záviset na lidech
a taky nezávisí
svoboda

die Zukunft

ve sluchátkách Sofia - Alvaro Soler
vzpomínky na letošní jaro
německé písničky jako připomínka na Německo

jsem teď dospělá?
co když se tam budu cejtit ztracená?
co když to bude dlouho?

ale co když to bude to ono?
co když bude rok krátkej?
co budu dělat potom?
co když tam někoho potkám?
co když si prostě koupím podložku na jógu?
najdu hezký kostel?
co když to bude svoboda?
co když si budu moct oholit vlasy?
nebo si je nabarvit na zeleno?
třeba ji budu moct navštívit
vezmu si s sebou pastely a budu kreslit
koupím si tam deník

není snad tohle přesně to, co jsem chtěla?
comfort zone a tyhle věci
utýct
skočit
Německo je Německo
je tohle svoboda?

na stole mi leží zelená barva na vlasy a zelená barva na tetování
a zítra je svátek
snědla jsem celou plechovku ananasu
v ledničce stojí německé citronové pivo
tohle bude krásný

podzim

neříkala bych tomu zrovna euforická sobotní rána, ale
mám kávu
káva a bolavá hlava k sobě prý nejdou

"dnešek neni ideální den na to bejt nemocnej. a vubec, celej tejden."
"celej tenhle rok neni ideální na onemocnění."
true

byl první podzimní den, jenže mně bylo konečně po celym tejdnu líp a svítilo slunko, takže jsem to vnímala spíš jako jaro
all in black a krajkový kalhotky, protože pátek
protože protiklady

druhý podzimní den
nezodpovědnost
ranní jóga na zmáčené louce
kolem kopretiny a orosené pavučiny
východ slunce
ticho
holinky, teplé ponožky, svetr a tři šály
pečení dýně a batátky
podzimní hudba

když..

když děláte stojky v pantoflích uprostřed silnice
když vám někdo koupí citronové pivo
když máte datle nebo fíky
když máte oholený vlasy strojkem a můžete si dát kapucu nebo čepici a nic to s nima neudělá
když cestujete a koupete se jenom v řece
když si uděláte barvy z květin a plodů a namalujete s nima obraz na kůru
když si stáhnete novou písničku a posloucháte ji celý den a pořád je stejně krásná
když si uděláte děsne dobrý smoothie
když je večer po bouřce a nebe je překrásný
když je hrozná zima a uděláte si sladký kakao
když objevíte nádherný padnoucí šaty
když vám lidi potvrdí vaše hezký domněnky
když začne sněžit
když si koupíte knihu v antikvariátu
když vám pokoj provoní hořící svíčka
když si koupíte novou fixu na psaní
když vyšijete něco nečekaně hezkýho
když objevíte v sekáči dokonalej podzimní fufel svetr

ztracenost

probouzím se a je mi kosa
zase si na ráno nechávám připravený svetr
uvařím si vanilkový kafe a vykolejeně sedím na posteli
i v tom svetru a pod peřinou se klepu
reakce na nucený vstávání
jen mě překvapuje, že hned od prvního dne

snaha o ignoraci lidí
ignorace zkoumavých pohledů
vyhledávání útěchy ve sklopených očích těch správných

špatný jídlo, žádný jídlo
ale zato čerstvý fíky, který kompenzujou veškerý zlo ve světě

pereme se s podobnejma, ne-li stejnejma věcma

uklidňující známá vůně šátku
poslední den práznin byl správnej
hodně správnej

protančím si chodbou se sluchátkama v uších a budu vypadat, jakože na všechny kašlu
kašlu
ale cítím se jinak

tolik najednou píšu
nejlepší myšlenky ráno po vystoupení z autobusu
zesílení hudby
psaní seznamů hezkostí se stalo příjemnym každovečernim rituálem při kávě a svíčce

myšlenky na umělecký den
proč ta všechna zoufalost přišla tak brzo?
potřeba přežít

myšlenky na cestování
stejně jednou uteču
otázkou jen je kdy

peklo nebo ráj

čtení blogu kamaráda z Thaiwanu
fotky vlajek, které jsem malovala v Německu

kdybychom byli na Moravě, rostly by tu hrozny

naprosté okouzlení interiérem
nádherný nedokonalosti
nezapošitá záclona, nálepka, knihy
umělecký vzor na ledničce
uvnitř rajčátka a hummus

venkovní nábytek z palet
večerní narůžovělé světlo odrážející se v našich očích

nikdy jsem takhle klidně neležela na zádech a nepozorovala hvězdy
nikdy jsem netopila tůjema
jedna tůje a černá díra

nikdy jsem v jednu ráno nepředčítala z atlasu rostlin
vůně mého krému
vůně oblečení od ohně
vůně vlasů
už dlouho jsem nebyla takhle upřímná
chybělo mi to

nikdy jsem nespala takhle dlouho
"Všechno je jednou poprvý."
a takhle klidně
tolik krásných snů

bylo to tak mírumilovný ráno
jen jsem otevřela oči a už jsem se smála
cítila jsem se šťastná

bylo horko i zima zároveň, evidentně
svítilo slunko
jedly jsme venku
jsem tak vděčná za jídlo připravené jinými lidmi
za salát skládající se z okurky a rajčete
za brambory z popela
za nápad ohledně seznamu krásných dní
za pochopení, starostlivost, upřímnost

večerní sezení na okně, pití pomerančového čaje se zázvorem
poslouchání UDG a pozorování světel v dálce
svetr a teplé ponožky
myšlenky na dovolenou

víš, co bych doopravdy chtěla?

aby byla všechna rána jako to dnešní
bambusové zvonkohry se pohupovaly ve větru, já pila sladkou kávu a provrtávala mušličky
tolik míru

aby nebyly pozitivní jen naše instagramy, ale i my
tak jako v telefonu
tak jako naživo
jen tak, protože je to krásný

aby mě nikdo nenutil jíst maso
aby mě nikdo nenutil jíst

abychom byly v pohodě
abychom pořád někam nepadaly
abych se přestala ztrácet
sama v sobě
sama sobě

abych neměla strach ze psaní
abych neměla strach napsat
abych neměla strach

abych mohla pomoct
(aby mi to bylo dovoleno)
...
 do you believe that you can walk on water?

jsem to já

byl tu jeden večer.
seděla jsem na posteli v tureckém sedu, poslouchala na Spotify Zrní.
pila jsem nasládlé španělské víno z květovaného hrnečku.
šňupla jsem si a zamotala se mi hlava.
potřebná závislost.

trochu jsem tančila a cvičila jógu.
fetovala vonnou svíčku.

někdy tam kde oba chcem být, někdy tak, že nechcem odejít.

bylo tu jedno odpoledne.
koupila jsem si vstupenku na festival.
malovala jsem obal na nový deník.
protože občas se stane, že se s tím stávajícím nějak "přestanu cítit dobře".
protože se něco změní, já se změním.
a pak do něj už nedokážu psát.
koukala jsem na čtyřicetiminutové Zrní z Madridu.
pila kávu a jedla veganskou ořechovou zmrzku.
výstřižky z novin.

řekla jsem přece, že taky zase potřebuju polepit svůj deník větama z novinových článků, Veru.

večer jsme si půlili čokoládové bonbony.
protože jsme měli od každého jen jeden a oba jsme chtěli ochutnat všechny.
tmavý karamel.
budeš mé město, já tvé předměstí.
a balili jsme na cestu pryč.
budu moct jezdit na penny, takže sup.

přespání

šla jsem jim naproti k autobusu
vysmátá, nadšená slunkem, ve sluchátkách UDG

nákup v trafice
"dobrý den, prosím vás tři šňupací tabáky."
pohled paní stál za všechny prachy
smála se mi
no kdo taky kupuje tři šňupáky, žejo

nákup jídla v Penny taky fajn
slevy, viďte
ovocné pivo
a bílý rum vonící jako perníčky

zakempení u ohně s vodnicí
opožděné narozeninové víno
slaďoučké
jezení hermelínu lžičkou
poslouchání starejch písniček
podivné náhody
celozrná houska se šlehačkou
šňupák

lezení na cizí střechu, co se kejvala ze strany na stranu, když jsme na ní tančily
lezení na cizí vrbu
"hele tam maj ale alarm. a támhle taky, ne?"
"tak tam něco hodíme a uvidíme"
pozorování města a hvězd na kopci v ohradě pro ovce
klouzání se po trávě

debaty o volbách, oddílu, budoucí rodině, o holkách, o depresivních obdobích i o spodním prádle

ležení ve spacáku a kouření vodnice
solení slanejch arašídů
vonná svíčka
a rododendron Pepa

ranní slunce
káva, croissant a šlehačka
klid a mír a ticho

"já jsem vždycky hrozně chtěla takový to že ráno brzo vstanu a pujdu si pro čerstvý křupavý pečivo k snídani.. problém ale je, že nemam ráda, když jím pečivo."

cesta na vlak
pan Kdosi, který vyhrožoval, že nás buď přeřízne právě projíždějící vlak, před kterým jsme utíkaly, a nebo on
tak nevím tedy

cesta zpátky se sluchátkama v uších
pořád UDG
sprcha a teplý čaj

jsem vlastně hrozně štastnej člověk

damn it

zasekla jsem se na mrtvym bodě
nebo co to jako je
a čim dál víc si uvědomuju, že s tim musim co nejdřív něco udělat, jinak to nebude dobrý

vim, že už se nikdy znova nedostanu tam, kde jsem byla ještě loni na podzim
pamatuju si přesně ten den, kdy jsem se definitivně odhodlala s tim skoncovat
byla sobota, třídeňák
měla jsem šílenou depku už několik tejdnů
(a vlastně spíš už od podzimu v prváku)
v tu sobotu to bylo ještě horší, než kdy jindy
courala jsem po tmě, poslouchala You Don't Get Me High Anymore 
místo toho, abych normálně hrála s dětma hry
brečela jsem
seděla a zírala do zdi a nevnímala lidi kolem sebe

v neděli ráno jsem si přiznala, že jsem totálně v háji a že sice pořád říkám, že to tak nechci a že se snažím a tak
ale v to ráno jsem si uvědomila, že jsem si to jen namlouvala
že jsem pro to, abych se z toho vyhrabala, zatím neudělala absolutně nic
a odhodlala jsem se to sakra změnit

pak to začalo být trochu lepší
nic jsem si nenalhávala
ale pořád to nebylo uplně dobrý

až tu byl jeden den, pondělí někdy v březnu?
nevim
ale našla jsem si brigádu
přihlásila se na kresbu
a skončila v turisťáku
a to, že jsem se k těmhle věcem po strašlivě dlouhý době dokopala, bylo tak neskutečně krásný

už to nikdy nebude tolik špatný
už tam nikdy nespadnu
s tou svojí filosofií a tak
naučila jsem se vcelku v pohodě přežívat občasný krize

akorát že tahle se táhne už nějak dlouho
jo, vždycky je tam vždycky několik dobrejch dnů, něco dobrýho v každym špatnym dnu a tak
ale stejně mam strach, že někam trochu padám
aleaspoň tu neni nikdo, kdo by mě zase stahoval ještě níž

v čem je problém?
co se bojim udělat tentokrát?
nějaký nevyřešený věci?

narazila jsem na svuj první blog
proč jsem byla tak pitomá a nechala si TAK moc ubližovat?
proč jsem byla tak slepá?

je pravda, že jsem si nějaký černý období někdy prožít musela
ale vážně jsem se sebou musela nechat zacházet takhle?

aspoň vim, že na takovou úroveň už se rozhodně NIKDY nesnížim
už nejsem malá holka na využívání

víš?

terapie láskou

cvičila jsem jako blázen
a bylo mi líp
a v radiu začal hrát Klus
vždycky mi zlepšej náladu známý písničky v rádiu uprostřed šílený situace

and after all you're my wonderwall

turista obědvající obří bílý jogurt uprostřed prosluněné louky
stará paní se slaměným kloboukem pojídající čokoládu
šla jsem lesem a poslouchala polský písničky
ze zvlástního rozpoložení a chuti se jen na chvíli projít vznikl pocit štěstí a čtyřhodinový výlet lesem
tam, kde jsme byli nespočetněkrát jako děti
nic se tam nezměnilo
jistoty

nakonec mi bez sluchátek bylo líp
příjemný ticho
a spousta ovoce na závěr
ostružinová terapie, která byla víc než úspěšná

dalších několik hodin četby

...

stála jsem uprostřed louky, zapadalo slunce a já trhala černé jeřabiny na zítřejší koláč

mám chuť psát, konečně

vim já?

mam nějakou pisatelskou krizi
protože každý můj pokus něco napsat skončí tím, že jen s perem v ruce zírám na čistou stránku deníku nebo s nehybnou rukou na klávesnici hypnotizuji prázdnou stránku ve wordu

a vlastně
spíš je to taková krize osobní.. osobnostní
jak by řekl Klus
ztracená sama v sobě

hrozně moc čtu
samý úžasný knížky
spoustu času trávím venku
malovala jsem

ale chtěla bych mít zase tu chuť a inspiraci, jako dřív
co se stalo?

strašlivě mě to táhne do Německa
až je to děsivý
ale upřímně, vždycky jsem měla k Německu zvlástní vztah
v dobrym smyslu

vezměte mě někdo do baru na jazz, prosím

upínám se na věci jako na pečení ovocného koláče v pátek večer
na víkend pryč, daleko
na další víkend pryč, ještě mnohem dál
na festival, protože chci tak moc mezi spoustu lidí
a tančit

poslední dobou si říkám, jak jsem mohla do teď žít a neznat tolik starý dobrý hudby
ano, byli tu lidi, kteří mě naučili poslouchat punk, rock..
ale nikdo se starou hudbou
až teď..

asi si zase potřebuju najít nějakou novou závislost, což

poetično

skepticky jsem pozorovala blížící se šedivé mraky z jihovýchodu
hlásili déšť

zapálila jsem si oheň, rozložila deku
ze stromu v rohu zahrady jsem utrhla přezrálé jablko a rozhodla se, že si ho upeču
mátový čaj z čerstvé máty, knížka, oheň a upečené jablko k večeři

asi po hodině jsem se rozhodla, že si zajdu dolů do města pro citronové pivo
byl to úplně jiný pocit, jít odsud a zase se vrátit sem
a ne domů
a nebylo to kvůli tomu, že domů by to bylo dál
přišlo mi to jako děsný dobrodrůžo

narozeninová náplast

vrátila jsem se, znovu rozdělala oheň
a jen jsem seděla, pila pivo a četla si
vedle v ohradě se pásly ovce
tolik klidu

začalo se stmívat, oheň vyhasínal
vyčistila jsem si zuby s hrníčkem vody v ruce
protože tu neteče voda, je potřeba sem vždycky nějakou přinýst
ale to se mi líbí
pochodovala jsem s kartáčkem v puse zahradou, nohy si umyla večerní rosou
v dálce na kopci slabě svítil vysílač
chvíli jsem si ještě při svíčce uvnitř četla, ale brzo jsem šla spát

v noci párkrát pršelo
moc jsem toho nenaspala
štve mě můj strach ze tmy a z lidí, který mě stejně nikdy nepřijdou přepadnout
bez toho strachu by to mohlo být o tolik hezčí
jenže tma je holt tma

probudila jsem se brzo
ještě před šestou
nebe je zatažený
bílý
město se pomalu probouzí
fascinují mě žlutá světla vycházející z oken vzdálených paneláků
i lidé se pomalu probouzí
mohl to být překrásný východ slunce, nebýt toho nebe
ale takhle je to alespoň poetičtější
z dálky jsou slyšet auta
zvuky města
deset minut před půlou se dole za hlasitého houkání prožene přes železniční přejezd vlak
slyším cinkání spouštějících se závor
slyším i rozhlas z hlavního nádraží, které je dosti daleko
vážení cestující, na nástupišti číslo tři vpravo, kolej druhá, nastupujte do osobního vlaku číslo..

vstala jsem, roztáhla záclonky
odemkla dveře
zapálila svíčku v lucerničce, uvařila si kávu
vzala si na sebe máminu starou sekáčovou flanelku
je trochu zima
usrkávala jsem horkou sladkou kávu a četla si

nakonec jsem se rozhodla, že se chci vykoupat
bylo sedm, zataženo, krápalo
já si oblékla plavky, vzala šátek místo ručníku
a šla jsem dolů k řece
hezká tůň, voda trochu špinavá od nočního deště
plavala jsem a překvapivě mi ani nebyla zima
bylo mi krásně
cítila jsem se tak svobodná
jak málo k tomu stačí

cestou zpátky k chatce začalo pršet
běžela jsem do kopce bosa mokrou trávou
oblékla jsem se, konečně svetr
natrhala jsem si mátu, uvařila čaj
s knížkou si sedla na rohožku, pila čaj, snídala ananasový jogurt a otevřenými dveřmi pozorovala sílící déšť
vydržela bych takhle sedět hodiny a jen dýchat vůni mokré hlíny

psala jsem do deníku a poslouchala Zrní
protože to se sem TAK hodí
klid a mír a ticho
svoboda

natrhala jsem si do pytlíčku levanduli
položím si ho do skříně s oblečením
aby mi vonělo po levanduli, jako tomu klukovi z knížky

žiju ze dne na den
nepřemýšlím co zítra
nepřemýšlím ani co dneska
nechci to vědět
jsem pak chvílema šťastná

I don't speak human

(Omnia)

"ty chceš odjet na rok?"
momentálně?
napořád.

neměl by člověk bejt tam, kde je šťastnej?
s tim, s kym je šťastnej?
copak to takhle jde dál?
nevím, já dneska nějak nevím

objevila jsem zapomenutý deník z loňského podzimu
naprosto mě udivuje, jak jsou tam některý dny popsaný
dny, na který já mam teď dosti pěkný vzpomínky, jsem tehdy vnímala hrozně černě
bylo mi ze všeho na nic, z toho, že nejim, že jsem se ulila z bicheche a šla na veganskou ovesnou kaši k snídani, že jsem někam pořád "padala", stereotyp...

jo, to období bylo sakra depresivní, ale byly tam i hezký dny
takhle zpětně
mrzí mě, že tehdy jsem to tak nevnímala

mam pocit, že jsem se zase ztratila ve svym životě a nevim jak pokračovat
každopádně
přestat odkopávat lidi
přestat se doprošovat
a zase se začít prát

jela bych do Německa
znova...

byla jsem běhat a cvičila jógu a uvařila dýňovou polívku
jo, bylo mi líp
ale stejně je tu najednou nějak prázdno

zahrádková dýně

už chci asi podzim

norské svetry a šály

běhavá