čtvrtek 30. listopadu 2017

vylezu někam na střechu
vykouřím zbývající cigarety
zamotá se mi hlava
skočím
a bude hezky

odhodlávám se k čemusi už čtyři měsíce
ale vždycky to jen napíšu
a zase celý smažu
protože mam strach
že už se mnou nechceš mluvit

chci pomoct ostatním
a přitom nedokážu zachránit ani sama sebe
mam z toho strach
protože nevěřim, že to takhle může pokračovat ještě toho půl roku
rozsypu se
ale možná to pak bude jednodušší
možná

přes den se do vždycky dá
všechno
a večer je prostě večer
tma a ticho
a ty falešný instagramy mě nebavěj
falešný úsměvy
falešný barvy
falešný životy
všechno je černobílý
nebo neexistující
nic jinýho

co s tim?

středa 29. listopadu 2017

"já chci běžet.. já jen poběžim a zase se vrátim, jo? nebo tam na vás počkám."
potáhla jsem z cigarety
zatočila se dokola
a běžela jsem
s cigaretou v ruce
pořád rychleji
mrholilo
neudýchala jsem to
zastavila jsem
znovu potáhla z cigarety
zasmála se
nejradši bych si sedla na zem
prošli kolem mě dva kluci
a já se na ně smála
oni na mě taky
ale asi si mysleli, že jsem blázen

úterý 28. listopadu 2017

que pasa con tu pelo?

cvičim jógu
mam radost, že jsem dokázala udělat mnohem lepší most
zpívám při tom
... a na posteli mi leží otevřenej sešit biologie
rezignovala jsem

co mam sakra dělat, když už teď to nedávám?

chci pomáhat lidem s jídlem
a přitom jsem sama celkem v háji
život prostě

bavíme se o knížkách o sexu
a štve mě, že do deníku některý takovýhle věci nedokážu napsat
protože se stydim sama před sebou
weird

"teda.. po dlouhý době z tebe mam fakt radost."
"no.. to já ze sebe taky."
"a neni to super pocit?"
jasně že je
ale odhodlání vždycky chybí

pátek 24. listopadu 2017

nechápu

víc pomerančů
a mandarinek
a náhodných setkání ve vlaku
sezení s notebookem u stolu
s kafem
voňavou svíčkou

to necháš všechny, aby s tebou takhle vyjebávali?

snažim se to pochopit
ale tohle fakt nedám

nejsem svobodná a děsí mě to
ale dělám s tim něco?

já bych potřebovala tak měsíc volna
a prachy na cestu do Berlína a do Náchoda
vyřešit co nejvíc věcí
a pak zase dál fungovat

když se každej pátek zamejšlim nad tim, co je potřeba vyřešit..
že mam den volna
jsou tu věci na vyřešení
ale na to nestačí den
ani týden
na to teď neni dost času

a na vyřešení některejch věcí je potřeba zájem obou dvou lidí
a ten tu nebude nikdy, so..

nevim
potřebuju teď nějakej čas přemýšlet
sama
protože některý věci nepřebolej hned

sobota 18. listopadu 2017

tam někde v dálce je Jericho..

nechci mít pocit, že bych něco měla, jen proto, že to dělá někdo jinej
cejtit se pak špatně, že něco dělám nebo nedělám
tohle nejsem já
nechci se nikomu zpovídat
vysvětlovat proč
ospravedlňovat svý činy
proč jsem se dívala zrovna na tenhle film
proč se mi líbí tahle knížka
vysvětlovat, co jim a nejim
proč jsem někam šla
nešla
jestli náhodou neni blbý někam jít
"hele co si o tom myslíš..?"

neni tohle sakra jedno?

já budu ta, který pak bude líto, že něco neudělala jen proto, že to někomu přišlo blbý
já budu ta, která s tim pocitem bude muset žít
nechci bejt ovlivňovaná nikym jinym
a chci se rozhodovat sama
bez ohledu na názory ostatních
asi proto si s nikym nějak nechci být blíž
nepouštět si jentak někoho k tělu

chci přestat lhát
nalhávat věci sama sobě
co cejtim nebo necejtim
co chci nebo nechci
chci se přestat bavit s lidma, se kterejma se prostě bavit nechci

vždycky někde něco čtu
a řikám si bože, tohle by bylo tak krásný
hele já to teď chci prostě zkusit
co když to zkusim všechno?
hned teď?
protože teď tu není nikdo, kdo by mi to zakázal..

vyhážu všechny ty špatný věci
a vymažu lidi
protože takhle to dál nejde

čtvrtek 16. listopadu 2017

když ve vlaku potkáte holku
dá vám poslechnout svou hudbu
punk
provede vás cizím městem
vysoké budovy
starý krámky s deskama a plakátama
koupíte si spolu lístky na váš první punkovej koncert
plakát
desku
a černou barvu na vlasy
doma si při poslouchání té desky obarvíte hlavu
a pak utečete na koncert

to všechno kvůli cizí holce z vlaku

středa 15. listopadu 2017

hodina češtiny

chtěl se probudit?
nechtěl.
kdo by se chtěl vrátit do tohohle mlhavýho světa.
dobrovolně.
smetou nás na hromadu jako prázdné lahve od rumu a použité injekční stříkačky.
staneme se šedivým prachem.
splyneme s temnou dobou.
už nás nenajdou.

proč nejde tančit a psát zároveň?
křičela bych.
ne vzteky.
ne štěstím.
jen bych vykřičela text té nové písničky do světa.

"dobře ty."
tak když už se s někym rozhodnu pohádat, tak si to všechno pořádně promyslim, abych mohla argumentovat, ne?
tohle se povedlo

pekla jsem sušenky
s rumem a čokoládou
vánoční sušenky
bavili jsme se o dárcích
"budu kupovat jeden epickej, chceš ho vidět? jo chceš."
máma se málem udusila vínem
ale jinak celkem hezkej večer

zase začal život a je jenom na mně, jak tu volnost využiju
vlastně jsem za tenhle rozvrh vděčná

psalo se z matiky
zapomněly jsme pravítka
běžely jsme tři patra dolů, tři nahoru
smála jsem se
volnost
přebytek energie

řekl, ať se svěříme úplně s čímkoli
tak se mi ale pak neměl smát za radost z běhání ve větru
neměl
tohle se lidem nesmí dělat

trocha tolerance
a teplej jablečnej kompot se skořicí

neděle 12. listopadu 2017

co když ti zlí jsou vážně zlí?

minulost už stejně nezměnim
tak bych se chtěla naučit neřešit to
posunout se dál

vzpomněla jsem si na jeden den
byl to třídeňák
asi tři roky zpátky
nakreslila jsem hrozně hezkej obrázek dvou pomníčků
jentak
a měla z toho radost

páteční večer byl hezkej
líčení se všemožnejma barvama a poslouchání Zrní
taková éteričnost
a zase se vyplatilo nic od toho neočekávat

proč se před některýma lidma musíme chovat tak a před jinejma onak?
proč se nemůžeme chovat pořád stejně?

začalo mi nějaký sušenkový období
způsobil to ten chlápek ve filmu
z večírku si odnesl cukroví v krabičce
a já, protože jsem v listopadu nechtěla píct cukroví, upekla sušenky
z naprosto random věcí, podle citu
a třeba nejvíc podzim z toho cejtim
ve všem je teď skořice

taky jsem si řekla, že bych měla začít normálně jíst
naučit se to
kdysi to šlo, tak proč by to nešlo znovu?

taky takovej random nápad ohledně budoucnosti
kterej mi tak strašně zvednul náladu
uklidnění

začánají se mi vlnit vlasy
jsou delší

mam strach
všichni máme strach
ale zvládnem to

jsem nejistá
ale takových je nás taky hodně
důležitý je zaměřovat se na ty maličkosti
zkoumat věci
který nám přijdou špatný
který správný
a ono se to všechno nějak vybarví

dobře?

pátek 10. listopadu 2017

stužkáč

barvy na obličej
oční stíny
primer
míchání barev
modrá, červená, růžová
"někdy bych se chtěla namalovat a jít pít"
hah

barvy
světla
šampaňský
zelenina
a rajčatový džus

opilost po jednom koktejlu a šáňu
odrazy ve skleněné stěně
sýroví šneci
spolužák a jeho kapsička na cigarety
kouření něčeho hrozně dobrýho
otázkou je, jestli to nebylo tim vínem
a tak

kecání venku s barmanem studujícím cosi s focením
cesta domů
lidi od kebabu si museli myslet, že nám jeblo
já šílený barvy kolem očí
on na hlavě moji buřinku

jak to sakra mohlo bejt takhle skvělý?!

čtvrtek 9. listopadu 2017

zelené tečky na nehtech
na každém jen jedna
mít průhlednej lak, bylo by to víc cool
ale i tak

sedíme tu a vypadáme jak vyhozené za špatné chování
viděla jsem to video, ale o tom ty nevíš
dvě minuty nenávisti
a pak hrobové ticho

v tomhle životě chyběj piškoty
ke skořicovýmu kafi
a kyselý mandarinky
prostě jen tak
a barevný tetování

já budu jiná


úterý 7. listopadu 2017

tolik přání a tak málo času
"měla bys mluvit"
mluvím a nikdo neposlouchá
chtěla bych říct tolik věcí

neumim lhát
nebaví mě to
řikám pravdu
kéžbych mohla říkat pravdu pořád

"a najednou jsem vedle sebe začala potřebovat někoho, kdo bude víc nadšenej životem"
přesně tak
pokud nebudeš nic dělat, tak to fungovat nebude
"bude hůř!"

zase osobnostní krize, že
hlavně pisatelská
a venku svítí obrovský měsíc

čim dál častější úvahy o smrti
asi to začíná bejt divný
ale zítra snad začne život
zase


sobota 4. listopadu 2017

hrál na housle jako na kytaru
všichni skákali a zpívali
já měla na sobě černej klobouk
ty květovaný silonky pod roztrhanejma džínama
temnota
a reflektory namířený do hlediště

jaký by to bylo?
nemůže se objevit nikdo jinej, protože jsi tu ty?
a pak už to pujde?
nebo?
možná. kdo ví.

co znamenají moje sny?
namalovala bych se a prostě se šla jen opít.
víš s kym.