ale whatever, muj život
byl tu jeden den
zametaly jsme snad celej hrad
ale bylo to boží
hra s čísly napůl česky, napůl španělsky
(takový to když se modlíte, aby tam byl někdo mluvící španělsky, protože milujete ten jazyk a pak si naprosto nejvíc rozumíte s mexičankou :3)
tančily jsme
no a to hlavní vylepšení dne
zametaly jsme jakousi část hradu, kde bydlel on
vkročila jsem tam a s obdivem se rozhlížela po místnosti
košile, spousta bot, všechno čistý, vypraný, sušící se
pár lahví od piva
bier mit lemonade
pohovka
okno s širokým parapetem do zahrady zarostlé břečťanem
druhý pokoj, ve kterém bylo radio, stůl a postel
ta postel
malá, šikmo uprostřed pokoje
se závojem proti hmyzu
ale kriste pane
byl tam strašně zvlástní pořádek, jeho věci..
ta postel se závojem
lahve od piva
přepadla mě neskutečná nostalgie
nikdo asi nepochopí, co a proč jsem v tu chvíli cítila
dokázala jsem jen němě zírat a usmívat se
zamilovala jsem se, tak moc
protože on je úplně jiný
vyšly jsme před jeho dveře a zametly ještě dva sousedící pokoje s neuvěřitelně krásnými okny
byla jsem ponořená do svých myšlenek a s úsměvem na rtech zametala tu spoustu prachu
tak šťastná
vyšly jsme ven a on zrovna přicházel po schodech
můj pohled na něj
cítila jsem se trochu provinile, že jsme mu jaksi.. vstoupily do soukromí..
ale zároveň tak.. soucitně..
nechci aby všechno znělo jako klišé
on měl tu správnou duši
a taky voněl TOU vůní
(jo...)
natrhal lavender
to jakým způsobem jedl
ty zdravý věci
to jak vždycky věděl, co říct
jeho nádherná německá angličtina
a to, jak jsme si vždycky nahrávali při volejbalu
"Karo.."
Žádné komentáře:
Okomentovat