... že díra do světa se lépe zvládne, když jsme dva!!

oh well, whatever, nevermind
takový to, když je ta kapela naprosto šílená a právě proto ji miluju
nevim, jestli to tak viděj i ostatní
každopádně mam dojem, že ji lze jedině milovat nebo nenávidět
Poletíme? ♥

mimochodem...
... písnička, ok, nikdo nechápe

mluvila se mnou máma o jídle no a nějak to skončilo u její kamarádky farmakložky, která tomu rozumí
a máma ".. No s tou by sis teď rozuměla, ona chodí na automatickou kresbu a tak, nic pro ni není problém.."
to je to na mě tak vidět, že v ničem nevidim problém?
to se mi líbí
protože whatever živote, že

jinak banánová zmrzlina k snídani je jako sakra nebe
pak jsem si zacvičila jógu
a dostala jedničku z fyziky
nechápu, nechápu
vlastně mě všechno nějak naplňuje optimismem
už jen to, že furt řikám, že mě něco naplňuje optimismem
a třeba moje dnešní mluvení anglicky..??

takový to když vám v devatenácti na pohodu prodaj dětskej lístek
jako ušetřila jsem, takže
ale bože, uvěřili mi, takže fakt vypadám na 13? -.-

hah, stejně udělám díru do světa!

takže dnešní dva songy
Mimochodem - Poletíme?
Jiskřící raketa TOTO - Zrní
protože ten klip je prostě součást banánovýho nebe
(ne, nejeblo mi)

první jóga ☼

bylo to ráno plný míru

v klidu jsem vstala

vyčistila si pleť a namazala obličej kokosovym olejem, protože bylo vážně jedno, že se budu lesknout

miluju tu vůni

vypila jsem snad litr vody, oblíkla si nejkratší a nejlepší kraťasy ever, volný triko 

z lednice jsem ještě popadla malou broskev a šlo se

potřebovala jsem se tak nějak dostat na tu mírovou vlnu

bylo mi fajn, ale stejně jsem měla podivný pocity ohledně čehosi

ale postupně se to sluncem a hudbou zlepšilo

přebrodila jsem řeku

usadila se uprostřed louky

a poprvý jsem cvičila jógu

(pomineme to, že to samozřejmě neumím a tak to asi nebylo úplně správně)

pozdrav slunci je prostě aaaach ☼

měla jsem radost už jen z toho, že jsem to konečně udělala

takže v Německu prostě budu cvičit aspoň ten pozdrav slunci, když už ho umim :3

ale kdyby tady byl někdo schopnej chodit se mnou na jógu, nezlobila bych se žejo

seděla jsem tam, jedla broskev a křenila se do slunce

klid a mír a ticho

a láska

natrhala jsem si kytici lučního kvítí a bosa ťapala domu

tohle jsem vyfotila uplně někde jinde, protože "stativ"

motýlí hra, při níž se tančí valčík

slepák
já jen vim, že kdyby se to teď stalo mně, tak bych byla v háji a děsně se bála, protože moje psychika je...
on to zvládne

řekla mi, že za tyhle výkyvy nálad klidně možná může moje stravování
nevím, asi..
vim ale, že tak strašně nechci řešit jídlo, že bych stejně nejradši nejedla a..

no hlavně taky vim, že bych neměla psát, když se sypu..
skvělý

ne ale vážně, proč se to s těma náladama pořád ještě děje?
jasně, je to mnohem lepší, než dřív, ale..

on si přeje X-box za šest tisíc
já bych chtěla jen hezký pastelky a přemýšlím, jestli stopade neni moc..
jsem čim dál víc po mámě

pálili smrtku
a vesele se smáli

mohla bych chodit bosa?
jako ta žena, kterou jsem potkala u avokád?
obdivuju tyhle lidi, oni to zvládli
a já to zvládnu taky

protože si udělám řidičák
naučim se všechny ty starý písničky vybrnkávat na kytaru
a budu v Německu cvičit jógu
a chodit bosa
tančit na Zrní

terapie kresbou
hlavou se mi honí nespočet obrazů, překypují zářivými barvami
sedím u stolu, poslouchám Jantarovou zemi a snažím se přenést alespoň některé obrazy z hlavy na papír
a mam chuť si dát kafe a probdít noc

tyhle nevyřešený věci mě neskutečně ubíjej
udělej s tím už něco, cokoli
ale takhle to nejde
nechci už tuhle nenávist

chtěla bych jen objetí a trochu pomoct
nebo aspoň jedno odpoledne v parku strávené cvičením jógy
připadám si trochu zoufale

praskliny v cestách

Jiskřící bůh láska jest

vybírala jsem si v Lidlu to nejhezčí mango
vedle mě si stoupla žena
a vedle ní její manžel
oba kudrnatí, ona bosa
bosa :3
a vybírali avokáda
to bylo boží
moji lidé

...

jsem sama doma
vařím si jídlo snad ze všech ingrediencí světa
poslouchám Zrní
a jím nejlepší a nejžlutější mango
nebe, chápete

Zrní

rozhodla jsem se, že tam půjdu, i když jsem byla po celym dni courání už celkem utahaná
a když už jsem si s ostříhanejma vlasama připadala jako Hannah Baker, musela jsem toho využít, ne?
sedla jsem si k zrcátku, že se dnes po dlouhé době nalíčím a budu hezká

a vážně to stálo za to
už když jsem z dálky slyšela hudbu, objevil se mi na rtech úsměv
nejdřív jsem jen seděla na trávě mezi ostatními a pozorovala lidi
a pak to začalo

on si tam prostě napochodoval na podium
černý džíny, šedej svetr, vysokej, hubenej, bos a s flétnou v ruce
umřela jsem
hudebníci, který to takhle moc prožívaj, jsou život

takže jsem tančila a bylo to všechno naprosto boží
všichni jsme tančili
jsem tak happy, že jsem tam šla
tolik míru
všude je mír

čekala jsem pak na odvoz
seděla jsem na silnici s pepřákem v ruce a usmívala se jako totální blázen
a poslouchala jsem nahlas jejich písničky

tenhle život mam ráda

největší šílenost

byla jsem venku s jedním člověkem. mluvili jsme a najednou padla otázka.
jakou největší šílenost jsi za život udělal?

a najednou..
neměla jsem tušení, co na tohle odpovědět.
a on taky ne.
jasně, našla by se spousta super střeštěnejch věcí, co jsme udělali, ale ani jedna se nám nezdála dostatečně šílená.
a když jsme nad tím tak přemýšleli, došli jsme k závěru, že tohle je vlastně fakt smutný.

lidi, zamysleli jste se nad tímhle někdy?
máte na to odpověď?
pokud ano, závidím.
pokud ne, stejně jako my, tak..

v tu chvíli jsme měli chuť okamžitě se zvednout a jít něco dělat.
protože nám náš život začal připadat nenaplněnej.

došlo mi, že je sice hezký dělat fajn věci a být chvílema happy, ale to mi nestačí.
potřebuju zkoušet nový věci, i když se mi ze začátku uplně nezdaj.
protože se potřebuju nějak dostat k té šílenosti.
a myslím, že by to tak měl chtít každý.

najděme odpověď na tuhle otázku, ok?
to je teď cíl.
takže jdu tančit.

žluté mašle

ty skvělý večery, kdy sedim s bratrama do půl jedenáctý v pokoji
pročítáme složení všech sladkostí z Velikonoc
a vzpomínáme na všechny ty online hry, který jsme jako malí hráli
protože to byly sakra dobrý hry
nejlepší

"... a měli tam zlevněný manga, protože už byly měkký. Protože kdo by chtěl měkký zralý mango, žejo. Ty tam čekaj, až přijde nějakej vegan."
haha jo, Lidl
věci se prostě mění
pořád
ale moje vlasy to zvládnou, věřim jim

takovej ten super pocit, když jdete nakupovat a až v půlce nákupu si uvědomíte, že jste si zapomněli vzít peněženku..
a tak se tam vrátíte za dvě hodiny jako nějakej blázen

přijdu ráno do třídy
"heeeej já jsem tě viděla, ty máš kluka viď!"
....
"no.. jo.. mýho bratra."
*výtlem dvaceti lidí*
funny situace

dnes je den se žlutou mašlí nad kotníkem
jo, vim že se žlutá k růžový nehodí, ale žlutá je štěstí
všechno má význam

mým vyznáním je optimismus

"... a mimochodem, je úžasný vidět, že jsi šťastná."

"jsem šťastná vždycky jen pár minut denně.."

"tak doufám, že se to bude postupně prodlužovat. zasloužila by sis to."

opravdu?

když tak přemýšlím, nikdy mi nikdo neřekl, že bych si něco zasloužila

a já nejsem asi dost sobec, abych si to připustila

ale je to milý

The perks of being a wallflower je život, mimochodem

rozhodla jsem se veškerej svuj volnej čas trávit na otevřenym okně s hrnkem čaje

sedim tu, upíjím čaj a jako kulisa The perks

miluju

pak jsem taky našla smysl života v broskvích, směšný co?

haha ne

protože broskve jsou život

a bylinkový bagety taky

obědy o páté bych zavedla častěji

byla jsem po dvou letech na kolečkovejch bruslích a aaaaaaa

jízda z kopce jen v tílku s roztaženýma rukama

lítám

(neumím brzdit, jen tak btw, brzdim leda skokem do příkopu.. dost často)

zjistila jsem, že mam zatraceně málo bílkovin

a taky měsíc na to, abych dala všechno do kupy

což mě naplňuje optimismem

takovej ten super pocit, když běžíte jako blázen bosi lesem a z ničeho nic zahučíte po kotníky do bažiny

upekla jsem si malinkej chleba.
do misky dala lístky špenátu, olivy, rajčátka, nakrájela tofu, salát a papriku.
přidala hummus.
a sedla jsem si na zem na karimatku a jen seděla a jedla rukama.
a bylo to hezký.
každej by měl aspoň jednou za čas jíst rukama.

...

když na to myslím, začnu se děsně těšit.
ale jinak na to zapomínám a nějak to neřeším.
stejně jsou pak věci/akce/whatever, od kterých nic neočekávám, nejlepší.

na kokos jedině s mačetou

staly se věci

mám modřiny a rýmu

rýmu ze zimy

a modřiny?

asi že jsem kouřila

jsem tam ráda sama

dělám chleby a prozpěvuju si

a pak se sama sobě směju

nadchla jsem se pro jednu youtuberku

překvapivě zase Hawai

ale chápejte, ty její vlasy

(jsem ujetá na vlasy)

ale prostě byly tak krásně nedokonale zvlněný, že bych umřela

holky s dokonalejma vlasama mě neberou

všednost

no ale četla jsem článek o domácim kokosovym mlíce a měla přitom puštěný jedno její video

no a pod tim článkem se někdo ptal, jak se dá nejlíp rozdělat kokos

což jakože dobrej dotaz, my to dycky na Vánoce dělali na dvoře se sekerou a tak

ale když jsem tu otázku četla

tak zrovna v tom videu pili kokosovou vodu z těch zelenejch kokosů

a rozdělávali je tam

na pláži

mačetou

takže už víme, jak nejlíp rozdělat kokos :D :D

no prostě mě to pobavilo, ta náhoda

utratila jsem veškerý peníze na svym účtu za dárek k narozeninám

kterej ale stejně ještě budu předělávat a vylepšovat

ale dokážu si představit to nadšení, až si ho ona osoba rozbalí

takže whatever

stala se věc

vážně absolutně nerozumim lidem

divná to stvoření

ale whatever žejo

pak taky

takovej ten super pocit, když dostanete naprosto úžasnej nápad na fotku

a v tu chvíli zmizí slunce a začne pršet

doufám, že řepka ještě chvíli pokvete

trochu mě děsí představa, že každej víkend teď něco bude

ale vlastně se mi to spíš líbí

protože koncerty omg :3333

nějakej Tibet hlavně

ach ach ach

Petře prosím, snaž se trochu žít

jo, víc

vážně moc bych chtěla, aby všichni lidi dokázali pochopit to, co jsem pochopila já

aby dokázali být každej den z něčeho nadšení, šťastní

jenže s tím jim nikdo jinej pomoct nemůže

achjo

já bych fakt chtěla

léčící den

a vídeňský čaj

dneska je takovej ten den, kdy..

.. jsme fotili promo fotky a pověsili se na železnou ceduli Přátelství tak, že..
haha ne

dneska je den hezkých jídel
jídel jako avokádo k snídani
jako hezky vypadající bramborová kaše s pohankovým mlékem, fazolema, kukuřicí, olivama a rajčatovou omáčkou a semínkama k obědu
další avokádo
a ta nejvíc krásná veganská bezlepková pizza ever
už se taky můžu vdávat
muhehe
som na sebe pyšná

a jinak
všechno to je najednou tak nějak fajn
taková úleva
uklidnění

dala jsem klíčit avokádo
a představuju si to takhle
vyklíčí, pak ho dám do květináče, vyroste obří strom a budu mít spooooustu avokád do konce života
a neřikejte mi, že ne

už zase tak nějak věřím v... život
jo
a asi bych radši malovala než kreslila
a našla jsem obří balení kříd
takže čas jít kreslit na chodníky

v životě jsem neuvařila nic chutnějšího a fotogeničtějšího

jiný pátek, co ani nebyl pátkem

ze začátku jsem měla tolik energie
poskakovala jsem jako trotl

míchala jsem za barem těsto na vafle a poslouchala kapelu
pozorovala lidi
to naše nadšení z každé další objednávky
oplácení úsměvů

takovej ten super pocit, když se kluk, se kterym se na sebe navzájem usmíváte dá nakonec ještě tu noc dohromady s vaší kamarádkou

nebo když kudrnatý blonďák posílá na bar pro pivo svýho nudnýho kámoše a nepřijde sám

já jen
nikdy, ale fakt nikdy, to nedělejte tak, že vaše poslední jídlo bude ve čtyři odpoledne, pak budete žít jen ze dvou kafí, jahody, dvou cigaret a tak čtyřech litrů vody
a spát pujdete v půl pátý ráno
vážně to neni dobrej nápad
ale fajn pocit z toho, že nemusim jíst

dýňové vafle forever

a srdíčkové pro holky

večeřo-snídaňová jahoda v půl čtvrté ráno

máj

píšu dopis a poslouchám jakýsi májový playlist
pohankové mléko do kafe
pampeliškové věnečky
pozitivno

co znamená to, že mě to vždycky totálně rozhodí?
ale fakt totálně, už mě to štve
pryč odsud

stal se ze mě genius a přes svou rezignaci dostávám lepší známky
zvláštní

je tak super, že bylo teplo a mohla jsem jít ráno jen v mikině
růžová forever
a víc tepla

měla roztrhaný džíny, bílý tričko a vlasy spletené do copu
ach ach
víc umělců

jen samý šílenství

takový to, když sedim potmě na posteli a šeptem do ticha zpívám
I will never give up on you
I see the real you
even if you don't I do
I do, I do
ale není to depka, směju se u toho
šílenství

nebo takový to když mi prostě přeskočí a během čtvrt hodiny vyházim půlku skříně
(do kontejneru na oblečení, abychom si rozuměli)
"co se stalo, že toho musíš najednou tolik vyhodit?"
ZMĚNU!
děsně osvobozující pocit, mít míň oblečení

smyslem zítřka je koupit pláštěnku a chia semínka