čtvrtek 6. července 2017

hope

nejsem schopná žít, pokud mam nejistou budoucnost
jo, nemam ráda plánování, spontánnost je nejvíc
ale pokud vim, že "možná pojedu, snad, když to všechno vyjde"
to prostě nejde
držim si palce a tak

ale zase mam ráda, když je jistý, že za tejden někam jedu
to pak ten čas tak krásně využívám

byla jsem doma den
a zase jsem jela pryč
bylo to.. fajn
určitý momenty
když jsem večer stála bosá u kamen na naštípaných polenech a míchala rajskou
když jsem stloukala sklípek, perfekcionismus
nebo když jsme v noci debatovali o lakování nehtů u kluků a o nejezení



ale jinak už se tam necejtim doma
momentálně se nejvíc doma cejtim v Německu, paradox
a upřímně čim dál víc přemejšlim, že tady nejspíš nezůstanu
do budoucna

jsem prostě děsně přelétavej člověk
potřebuju cestovat
potřebuju mít možnost utýct, když cejtim, že to potřebuju
chci poznávat nový skvělý lidi
kreslit jejich portréty
a tak
jsem umělec, whatever
a mam ráda svoji filosofii

neni důležitý, jak vypadám
ale jak si myslim, že vypadám
a jak se cejtim




Žádné komentáře:

Okomentovat