pátek 16. června 2017

pojďme žít

ještě mi asi úplně nedošlo, že je konec
konec všeho
ach :3

objevila jsem song
kterej si pustíte naplno do sluchátek když čekáte na vlak
a v tu chvíli vám dojde něco jakože "ty vole já fakt jedu"
miluju tenhle typ cestovních songů
kdy vás najednou zaplaví vlna nadšení, vzrušení a radosti

pojďme prostě žít
udělat všechny nové věci


středa 14. června 2017

zlomená

být na chvíli sám sebou
žít sladký život mezi světy
dávat slepý rány bez odvety
a mít nepochopitelnou touhu plout
raději shořet než vyhasnout

občas napíšu článek, který ani nevydám, ale pomůže mi už jen to, že se vypíšu
je to jiný než do deníku

jsou to nějak dny plný stresu, únavy a smutku
nenávidim cukrovku za to, že zabíjí lidi
neni to fér, neni fér, když se s někym ani nestačíte rozloučit

ale zároveň jsou to dny plný očekávání
vypadnout odsud
přestat řešit všechno jiný a konečně se uklidnit a začít se zabývat sebou
potřebuju to
léčím si duši Klusem
a stříhám si vlasy
za poslední tři dny jsem si každej den ustřihla tak centimetr
jestli to tak pujde dál až do neděle...
a obarvila jsem se na hnědo, ale nikdo krom mě to nevidí

ale naplňuje mě to optimismem
že už bude konec
že se budu moct snad učit španělsky a seknout s něminou
(možná pak budu rozumět z textu písničky víc než juntos)

známky prostě nejsou důležitý
důležitý jsou prozpívaný večery
Klus a vaření rajské

na lepší zítra
na lepší okolní svět
na lepší jitra
na lepší cesty zpět

dáme si levandulový doutník a bílou kávu

omlouvám se vám za ty pohledy, já už jen nemam sílu

pondělí 12. června 2017

čtyři dny

serte na svět, tančete v dešti
a jezte dost bílkovin hlavně
déšť je hrozně krásnej
plavala bych za deště

už jen čtyři dny, ok
mam čtyři dny na to všechny kretény zabít a odcestovat
a už o mně nikdo neuslyší
hah
spíš já už konečně o nikom neuslyšim

já si tak proplouvám školníma chodbama
a vlastně celým světem
zajímalo by mě, jestli to vidí i ostatní

nenávadim to stále se opakující cosi
že v pondělí a v úterý dost jídla
středa je slabší
čtvrtek tragickej
a pátek je o třech broskvích
já chci volno, protože chci dělat svoje věci
a normálně jíst
cvičit
a dost už těch stresů, nenávidim to

jaký to bude, až budu pryč odsud?
vejška
prázky
až nebudu potkávat ty lidi, který mě, z důvodů mně neznámých, pokaždý rozhoděj
bude to lepší, snad

co kdybych prostě sekla s němčinou a začala se učit špáninu?
němina neni muj jazyk, to je každýmu jasný
špánina je éteričtější
a tak

písně ideálně pro dnešní deštivý den

https://m.youtube.com/watch?v=Oou_iRZUeeQ

https://m.youtube.com/watch?v=aNHwNreDp3A

neděle 11. června 2017

květiny na zdech

ráno jsem zašla na trhy a koupila si obří salát
a pak ŽLUTÝ TRIČKO!! ♥
žlutá je nejkrásnější štestí

uvařila jsem polívku s drožďovejma knedlíčkama
jako jsem vždycky vařila s babičkou
akorát veganskou
nejlepší polívka ever

malovala jsem na zdi
to míchání barev
stání na jedný noze jako plameňák s jedním štětcem v puse, s druhym v ruce
malovala jsem snad tři hodiny květiny
pak jsem si zašla bosa natrhat jahody
a zase malovala
nejvíc odpoledne
obzvláště umělecký den

malujme na zdi, malujme všude kde to jen jde
je to správné




pátek 9. června 2017

Noc kostelů

jelo nás v autě šest, já seděla na klíně.
seznámily jsme se s hezkým sólistou, kterýho tam žrali uplně všichni.
to bylo funny.

Š: "měly jste se prostě zaměřit na něj a ne na jeho zpěv! jmenoval se Jiří......"
A: "Š. teď nebude moct spát.."
B: "hele ale jestli si ho chceš vzít, tak si ho vezmi rovnou"
:D :D

Š: "objedem to tady tudy.."
M: "ale mohla jsi zabočit už tady."
Š: "ale né, hezky se projedem, vidíš jak je krásně vidět ten kostel.."
B: "aha takže to objíždíme kvůli kostelu.."
M: "ale tady je zákaz vjezdu."
Š: "mimo dopravní obsluhy, no co my jako jsme? ale jestli tamhle na konci budou policajti, tak teda tejden nejim."

cesta uprostřed pole, pochopte, velká pravděpodovnost

M: "my jsme teda dobrý, šestl lidí namačkanejch na sobě, nepřipásaný a zákaz vjezdu.."
B: "kdo je tu nepřipásanej jako?!"

B: "hele ale to jsme zase tam, kde jsme byly ne? to je bludnej kruh.."
M: "no tady bychom vyjely, kdybychom předtim odbočily správně.."
Š: "ale no tak já vás chtěla povozit né, abychom viděly pěkně ten kostel ze všech stran."
M: "a chlapa v trenkách!"
B: "aha no tak to pak jo."

večer lvl nevim prostě
nejvíc srandy a tak
:3
mimochodem, nás šest tvořilo asi pětinu obsazenstva v tom kostele, všichni jsme Hujerovi żejo



čtvrtek 8. června 2017

večer.

mam po celkem vydařený kresbě, protože pastely
mam po prezentaci v angličtině, což byla vlastně dost super zkušenost
neučim se češtinu, protože věřim, že se to dokážu naučit během zítřka

poslouchám radio, tak po třech letech
hraje Shape of you
život??
rádio, který hraje starý mírový písničky, nejlepší večer

seru na to, že je mi skoro devatenáct a tak bych asi neměla poskakovat po školních chodbách
protože kdo jako určuje, co "už" nemůžu?

mam takovou krásnou představu o svym životě a naplňuje mě optimismem, že se ta představa stává pomaličku skutečností

"hej bratře, potřebuju nějaký punkový tričko.."
"jo.. mam tu tohle " bacon"."
"no to je spíš anti-veganský, pořebuju punk!"


úterý 6. června 2017

tsunami a Pinterest

je to v pohodě prostě
nemůžou bejt všechny dny skvělý
ok?

vyšla jsem ze školy
tohle počasí se skvěle hodí
hřmění, podělaná fyzika a Break od TDG

řikala jsem si
super, poběžim domu v dešti, bude sranda
no
vyběhla jsem z autobusu
smetlo mě tsunami
během pěti vteřin jsem byla promočená na kost
učení taky, ale who cares takhle v červnu
celou cestu jsem běžela tou řekou uprostřed silnice
a smála se

teď jsem mrtvá

našla jsem na Pinterestu inspiring motivační whatever věc, článek
spíš takovej uklidňující, milej, chápeme se
prostě miluju to
miluju ty články, které mě přimějí k úsměvu

včerejší art večer

a sobotní tančení

sobota 3. června 2017

tanči se mnou dnes večer

jsou večery, kdy bych si přála být víc dáma, než víla
vzít si světlounké balerýnky
dlouhé uzoučké bílé šaty
ne ty s obrovskou bohatou sukní
šaty s uzoučkou splývavou sukní z hebké látky, která by se lehce vlnila, jak bych při tanci pohybovala boky
krátké mikádo bych si navlnila do úhledných lokýnek a vpletla do nich drobné bílé květiny
hlavu bych držela sebevědomě vzpřímenou
a uměla bych se hýbat

...

tančila jsem s ním valčík a byla to třeba nejvíc sranda
a obdivovala jsem všechny ty překrásné dívky s útlými pasy v nádherných šatech

stejně jsou nejpřitažlivější ty, které se umí hýbat a užívají si to

...

teď tu sedím a poslouchám Bruna Marse

pátek 2. června 2017

poznala jsem ženu
kolem čtyřiceti
ne moc vysoká
ne moc hubená
lacláče, barevné tričko
vlasy nedbale sepnuté v drdol
učitelka na umělce

"Ty vago, dobře to máš vyholený!"
"Jo, skoro to neni vidět.. A je to jenom na jedný straně."
"Ahaa, jasně, to je jakože punk!"
"ANARCHIE!!"
:D :D :D
nejvíc rozhovor
aneb když čtyřicetiletí lidé nadšeně zvednou pěst ve znamení punku

čtvrtek 1. června 2017

poznala jsem kluka
culík blonďatých vlasů
tmavě šedivé oči
zvláštní úsměv
v uších tunely
chodí na umělku
a hlavně - vegetarián

seděl nám modelem při kresbě
povídali jsme si s ním
byl hrozně milej

nedávejte na první pohled
protože on ze začátku vypadal nudně, podivně
ale nakonec byl vlastně hrozně fajn

vegetarián s dírama v uších :3