Zase jednou volnej pátek
Miluju ten pocit, když vim, že můžu přijít domu a prostě jít spát a nic nemuset..
Paradoxně ale v tyhle dny nechci spát a dělám spoustu věcí
Byla jsem drzá na svého učitele zemáku a připadala si jako děsnej rebel :D
Začíná takovej ten podivnej vánoční čas, kterýmu se prej říká advent.
Ve skříni jsem našla svůj čokoládový krém z předloňských Vánoc, ta vůně mi připomíná tolik věcí.
Dobu kdy jsme se poznaly a já jí v krabičce od sirek nesla na autobusák trochu krému, aby si mohla čuchnout.
Tehdy mě naučila kouřit.
Řekla, že si jednou nebudu pamatovat to, jaká jsem byla před tím, než jsem potkala ji.
Je to tak, jsou to dva roky, ale mně to přijde jako věčnost.
Jsem obklopena hořícími svíčkami a usrkávám vanilkovou kofolu.
To byla loni ta doba, kdy jsme tolik pily kofolu a kolu a nemohly pak usnout?
Asi ano..
Jde na mě strašná nostalgie, odpusťte mi,
Četla jsem si spoustu starých článků
(podle mě to dělají všichni, nejen my).
Atmosféra podobná té, kdy jsem psala svůj první příspěvek sem.
Tom Odell k psaní.
Nostalgie af
Přemýšlela jsem nad tím, co se za ten rok vlastně změnilo.
Změnilo se všechno a vlastně nic.
Změnila jsem se já. Už nejsem tak tichá a neviditelná. Mam potřebu vyčnívat, upozornit na to, že žiju.
Nemam takovej strach oblíkat si to, co se mi líbí. Zvykla jsem si na pohledy lidí a spíš mě vždycky rozesmějí, než že bych si s tím lámala hlavu.
Nemam tolik problém mluvit. Dát najevo svůj názor.
Nemám problém tančit a pít :D
Nemám takovej strach ze své orientace. Uplně upřímně, jsem na to spíš pyšná.
Jsem mnohem veselejší a šťastnější. Ne šťastná, ale šťastnější ano.
A tak nějak pomalu a jistě zjišťuji, co od života očekávám, co chci.
Byla jsem ve svém oblíbeném krámku se zeleninou.
Hezký a moc milý prodavač a krásná zelenina.
Mam tyhle věci ráda.
Koupila jsem si 4 červený brambory a malou kapustu :D
Protože kapusta je život!
Každou chvíli se nadchnu pro něco jinýho.
Mandarinky, čokoládky z adventního kalendáře, čokoládový ozdobičky..
A spousta dalších věcí.
Těžko vysvětlit, jak tohle funguje.
Prostě si v čemkoli dokážu najít nějakej smysl a strašlivě se pro to nadchnout.
A tim pádem jsem neskutečně nenáročnej člověk.
Jak řekla i má ex-psycholožka.
Je strašně jednoduchý vymyslet pro mě dárek. Zbožňuju to.
Chtěla bych
teplý huňatý podkolenky.
Bezprstý rukavice.
Čokoládovou ozdobičku.
Velkou svíčku.
Pěnu do vany (která stojí, prosím pěkně, 19 korun).
Tmavě zelenej lak na nehty.
Strunu na kytaru.
Brumli.
Kefír.
Sojový mlíko.
Jasmínovej čaj.
Plnící pero.
Velkou sušenku, o kterou bych se mohla s někym podělit.
Grep.
Mohla bych vyjmenovat triliardu malejch serepetiček, ze kterejch bych měla neskutečnou radost.
Chtěla bych jednou takovýhle Vánoce.. Kdy bych nedostala něco, co prostě musim dostat, páč to potřebuju. Kdy bych prostě mohla dostat samý malý překrásný věcičky.
Fuu přijde mi, jako bych dlouhou dobu nepsala.
Konečně zase žiju.
Konečně je nejspíš konec tomu hnusnýmu období méněcennosti.
Mam úžasnou náladu a těšim se na úterní tančení :3
Dala bych si svařák z bílýho vína.
Miluju tenhle předvánoční čas.
I když je příšerná zima.
