čtvrtek 17. srpna 2017

terapie láskou

cvičila jsem jako blázen
a bylo mi líp
a v radiu začal hrát Klus
vždycky mi zlepšej náladu známý písničky v rádiu uprostřed šílený situace

and after all you're my wonderwall

turista obědvající obří bílý jogurt uprostřed prosluněné louky
stará paní se slaměným kloboukem pojídající čokoládu
šla jsem lesem a poslouchala polský písničky
ze zvlástního rozpoložení a chuti se jen na chvíli projít vznikl pocit štěstí a čtyřhodinový výlet lesem
tam, kde jsme byli nespočetněkrát jako děti
nic se tam nezměnilo
jistoty

nakonec mi bez sluchátek bylo líp
příjemný ticho
a spousta ovoce na závěr
ostružinová terapie, která byla víc než úspěšná

dalších několik hodin četby

...

stála jsem uprostřed louky, zapadalo slunce a já trhala černé jeřabiny na zítřejší koláč

mám chuť psát, konečně





středa 16. srpna 2017

vim já?

mam nějakou pisatelskou krizi
protože každý můj pokus něco napsat skončí tím, že jen s perem v ruce zírám na čistou stránku deníku nebo s nehybnou rukou na klávesnici hypnotizuji prázdnou stránku ve wordu

a vlastně
spíš je to taková krize osobní.. osobnostní
jak by řekl Klus
ztracená sama v sobě

hrozně moc čtu
samý úžasný knížky
spoustu času trávím venku
malovala jsem





ale chtěla bych mít zase tu chuť a inspiraci, jako dřív
co se stalo?

strašlivě mě to táhne do Německa
až je to děsivý
ale upřímně, vždycky jsem měla k Německu zvlástní vztah
v dobrym smyslu

vezměte mě někdo do baru na jazz, prosím

upínám se na věci jako na pečení ovocného koláče v pátek večer
na víkend pryč, daleko
na další víkend pryč, ještě mnohem dál
na festival, protože chci tak moc mezi spoustu lidí
a tančit

poslední dobou si říkám, jak jsem mohla do teď žít a neznat tolik starý dobrý hudby
ano, byli tu lidi, kteří mě naučili poslouchat punk, rock..
ale nikdo se starou hudbou
až teď..

asi si zase potřebuju najít nějakou novou závislost, což

pátek 11. srpna 2017

poetično

skepticky jsem pozorovala blížící se šedivé mraky z jihovýchodu
hlásili déšť

zapálila jsem si oheň, rozložila deku
ze stromu v rohu zahrady jsem utrhla přezrálé jablko a rozhodla se, že si ho upeču
mátový čaj z čerstvé máty, knížka, oheň a upečené jablko k večeři




asi po hodině jsem se rozhodla, že si zajdu dolů do města pro citronové pivo
byl to úplně jiný pocit, jít odsud a zase se vrátit sem
a ne domů
a nebylo to kvůli tomu, že domů by to bylo dál
přišlo mi to jako děsný dobrodrůžo

narozeninová náplast

vrátila jsem se, znovu rozdělala oheň
a jen jsem seděla, pila pivo a četla si
vedle v ohradě se pásly ovce
tolik klidu


začalo se stmívat, oheň vyhasínal
vyčistila jsem si zuby s hrníčkem vody v ruce
protože tu neteče voda, je potřeba sem vždycky nějakou přinýst
ale to se mi líbí
pochodovala jsem s kartáčkem v puse zahradou, nohy si umyla večerní rosou
v dálce na kopci slabě svítil vysílač
chvíli jsem si ještě při svíčce uvnitř četla, ale brzo jsem šla spát




v noci párkrát pršelo
moc jsem toho nenaspala
štve mě můj strach ze tmy a z lidí, který mě stejně nikdy nepřijdou přepadnout
bez toho strachu by to mohlo být o tolik hezčí
jenže tma je holt tma

probudila jsem se brzo
ještě před šestou
nebe je zatažený
bílý
město se pomalu probouzí
fascinují mě žlutá světla vycházející z oken vzdálených paneláků
i lidé se pomalu probouzí
mohl to být překrásný východ slunce, nebýt toho nebe
ale takhle je to alespoň poetičtější
z dálky jsou slyšet auta
zvuky města
deset minut před půlou se dole za hlasitého houkání prožene přes železniční přejezd vlak
slyším cinkání spouštějících se závor
slyším i rozhlas z hlavního nádraží, které je dosti daleko
vážení cestující, na nástupišti číslo tři vpravo, kolej druhá, nastupujte do osobního vlaku číslo..

vstala jsem, roztáhla záclonky
odemkla dveře
zapálila svíčku v lucerničce, uvařila si kávu
vzala si na sebe máminu starou sekáčovou flanelku
je trochu zima
usrkávala jsem horkou sladkou kávu a četla si



nakonec jsem se rozhodla, že se chci vykoupat
bylo sedm, zataženo, krápalo
já si oblékla plavky, vzala šátek místo ručníku
a šla jsem dolů k řece
hezká tůň, voda trochu špinavá od nočního deště
plavala jsem a překvapivě mi ani nebyla zima
bylo mi krásně
cítila jsem se tak svobodná
jak málo k tomu stačí


cestou zpátky k chatce začalo pršet
běžela jsem do kopce bosa mokrou trávou
oblékla jsem se, konečně svetr
natrhala jsem si mátu, uvařila čaj
s knížkou si sedla na rohožku, pila čaj, snídala ananasový jogurt a otevřenými dveřmi pozorovala sílící déšť
vydržela bych takhle sedět hodiny a jen dýchat vůni mokré hlíny

psala jsem do deníku a poslouchala Zrní
protože to se sem TAK hodí
klid a mír a ticho
svoboda

natrhala jsem si do pytlíčku levanduli
položím si ho do skříně s oblečením
aby mi vonělo po levanduli, jako tomu klukovi z knížky


žiju ze dne na den
nepřemýšlím co zítra
nepřemýšlím ani co dneska
nechci to vědět
jsem pak chvílema šťastná

středa 9. srpna 2017

I don't speak human

(Omnia)

"ty chceš odjet na rok?"
momentálně?
napořád.

neměl by člověk bejt tam, kde je šťastnej?
s tim, s kym je šťastnej?
copak to takhle jde dál?
nevím, já dneska nějak nevím

objevila jsem zapomenutý deník z loňského podzimu
naprosto mě udivuje, jak jsou tam některý dny popsaný
dny, na který já mam teď dosti pěkný vzpomínky, jsem tehdy vnímala hrozně černě
bylo mi ze všeho na nic, z toho, že nejim, že jsem se ulila z bicheche a šla na veganskou ovesnou kaši k snídani, že jsem někam pořád "padala", stereotyp...

jo, to období bylo sakra depresivní, ale byly tam i hezký dny
takhle zpětně
mrzí mě, že tehdy jsem to tak nevnímala

mam pocit, že jsem se zase ztratila ve svym životě a nevim jak pokračovat
každopádně
přestat odkopávat lidi
přestat se doprošovat
a zase se začít prát

jela bych do Německa
znova...

byla jsem běhat a cvičila jógu a uvařila dýňovou polívku
jo, bylo mi líp
ale stejně je tu najednou nějak prázdno

zahrádková dýně

už chci asi podzim
norské svetry a šály

běhavá

pondělí 7. srpna 2017

"narozeniny"

ten den začal tak nevinně a čistě

vstala jsem brzo
nasnídala se!!
růžovounké tričko a punkové legíny
přijela jsem v celkem hezké náladě
poslušně si koupila jízdenku na tramvaj


cvičily jsme v parku jógu
bylo krásně
nám bylo krásné
tolik pozitivna
a milý kluk, se kterým jsme se tlemili naší neschopnosti



pak jsme si šly sednout s karimatkama kus dál
opožděná narozeninová oslava?
borůvky, mango, nektarinky, veganské tyčinky, blackdevilky
uměleckost a štěstí největší
dřevěné vidličky
a pak káva a sušenka



víno a vafle v zámeckém parku
focení polaroidem je nejvíc
konečně mam v peněžence fotku



hledání správných slunečních brýlí
tanečky v Tigeru, když začali hrát I'm a believer
(osud?!!)
"vybírání" spodního prádla
bílá krajka
shánění nůžek na odstřižení cedulky z brýlí
(velice dobrodružný a úsměvný)

"Prosim vás, neměla byste nůžky na odstřihnutí tý cedulky?"
"Já se podivám.. Já je tu nemam, asi je mají nahoře."
...
"Dobrý den, prosim vás, nás poslali zezdola, nemáte tu nůžky?"
"Já ne, ale tamhle za rohem je klučina a ten by je měl mít."
...
"Dobrý den, vy máte nůžky?"
"Jo, jsou tamhle.."
"Mohl byste nám prosim vás přestřihnout tuhle cedulku?"
aneb jak jsme ve dvoupatrovym H&M chtěly nůžky po třech lidech

nejkrásnější čajovna ever
čajovny jsou obecně dost nebe
mangová vodnice, skořicová masala
Omnia
barevné záchody
(předpokládám, že plakáty na pánských by mě zaujaly víc..)
Želva



přesun do baru na točený cider
jakoby jo, tři cidery jsou na mě hodně
ale bylo mi moc fajn
děsně dobrá to věc

cestovala jsem večer domů se žlutým melounem
chtělo se mi zvracet
kouřila jsem devilku a zpívala Three Days Grace


ten den byl prostě přenádhernej
jen málo jídla a hodně cigaret
ale tak je to teď správně
jsem šťastná



neděle 6. srpna 2017

střízlivění

23:23
něco si přej

střízlivím, guess what
moje střízlivění je stokrát nebezpečnější, než opilost

přestane to někdy bolet?
přestanu se tim někdy zabejvat?
bude mi to někdy lhostejný?
proč to takhle (debilně) funguje?

mám ráda jiný věci
https://m.youtube.com/watch?v=J56VVtlZCGE
seděly jsme v Želvě, pily skořicovou masalu, kouřily mangovou vodnici a nechaly si zahrát písničku

pátek 4. srpna 2017

čerstvá zelenina a makové koláče

lidi, co o prázdninách víceméně nic nedělají, jsou doma a tak..
povětšinou závidí těm cestovatelům, že někde jsou, že pořád něco podnikají

miluju cestování víc než cokoli

na druhou stranu, když si tak po čtrnácti dnech projíždim instagram
chtěla bych si zase jednou sednout na okno s kafem a cigaretou a jen být
třeba jen dva dny a pak zase vypadnout pryč
(ostatně tak nějak to taky letošní prázky dělám)

svět je celkem správně zařízenej, což

dostala jsem mrkev, červenou cibuli, rajče a červenou řepu ze zahrádky
uvařila jsem si z toho večeři
a bylo to nejvíc



"v deset přijede pekař, kdybyste chtěla."
chtěla.
takže jsem si koupila makový koláček, uvařila bylinkový čaj.
pršelo, já seděla na terase a četla si.
co je víc?