pátek 15. září 2017

když..

když děláte stojky v pantoflích uprostřed silnice
když vám někdo koupí citronové pivo
když máte datle nebo fíky
když máte oholený vlasy strojkem a můžete si dát kapucu nebo čepici a nic to s nima neudělá
když cestujete a koupete se jenom v řece
když si uděláte barvy z květin a plodů a namalujete s nima obraz na kůru
když si stáhnete novou písničku a posloucháte ji celý den a pořád je stejně krásná
když si uděláte děsne dobrý smoothie
když je večer po bouřce a nebe je překrásný
když je hrozná zima a uděláte si sladký kakao
když objevíte nádherný padnoucí šaty
když vám lidi potvrdí vaše hezký domněnky
když začne sněžit
když si koupíte knihu v antikvariátu
když vám pokoj provoní hořící svíčka
když si koupíte novou fixu na psaní
když vyšijete něco nečekaně hezkýho
když objevíte v sekáči dokonalej podzimní fufel svetr


úterý 5. září 2017

ztracenost

probouzím se a je mi kosa
zase si na ráno nechávám připravený svetr
uvařím si vanilkový kafe a vykolejeně sedím na posteli
i v tom svetru a pod peřinou se klepu
reakce na nucený vstávání
jen mě překvapuje, že hned od prvního dne

snaha o ignoraci lidí
ignorace zkoumavých pohledů
vyhledávání útěchy ve sklopených očích těch správných

špatný jídlo, žádný jídlo
ale zato čerstvý fíky, který kompenzujou veškerý zlo ve světě

pereme se s podobnejma, ne-li stejnejma věcma

uklidňující známá vůně šátku
poslední den práznin byl správnej
hodně správnej

protančím si chodbou se sluchátkama v uších a budu vypadat, jakože na všechny kašlu
kašlu
ale cítím se jinak

tolik najednou píšu
nejlepší myšlenky ráno po vystoupení z autobusu
zesílení hudby
psaní seznamů hezkostí se stalo příjemnym každovečernim rituálem při kávě a svíčce

myšlenky na umělecký den
proč ta všechna zoufalost přišla tak brzo?
potřeba přežít

myšlenky na cestování
stejně jednou uteču
otázkou jen je kdy

úterý 29. srpna 2017

peklo nebo ráj

čtení blogu kamaráda z Thaiwanu
fotky vlajek, které jsem malovala v Německu

kdybychom byli na Moravě, rostly by tu hrozny

naprosté okouzlení interiérem
nádherný nedokonalosti
nezapošitá záclona, nálepka, knihy
umělecký vzor na ledničce
uvnitř rajčátka a hummus

venkovní nábytek z palet
večerní narůžovělé světlo odrážející se v našich očích

nikdy jsem takhle klidně neležela na zádech a nepozorovala hvězdy
nikdy jsem netopila tůjema
jedna tůje a černá díra

nikdy jsem v jednu ráno nepředčítala z atlasu rostlin
vůně mého krému
vůně oblečení od ohně
vůně vlasů
už dlouho jsem nebyla takhle upřímná
chybělo mi to

nikdy jsem nespala takhle dlouho
"Všechno je jednou poprvý."
a takhle klidně
tolik krásných snů

bylo to tak mírumilovný ráno
jen jsem otevřela oči a už jsem se smála
cítila jsem se šťastná

bylo horko i zima zároveň, evidentně
svítilo slunko
jedly jsme venku
jsem tak vděčná za jídlo připravené jinými lidmi
za salát skládající se z okurky a rajčete
za brambory z popela
za nápad ohledně seznamu krásných dní
za pochopení, starostlivost, upřímnost

večerní sezení na okně, pití pomerančového čaje se zázvorem
poslouchání UDG a pozorování světel v dálce
svetr a teplé ponožky
myšlenky na dovolenou


sobota 26. srpna 2017

víš, co bych doopravdy chtěla?

aby byla všechna rána jako to dnešní
bambusové zvonkohry se pohupovaly ve větru, já pila sladkou kávu a provrtávala mušličky
tolik míru

aby nebyly pozitivní jen naše instagramy, ale i my
tak jako v telefonu
tak jako naživo
jen tak, protože je to krásný

aby mě nikdo nenutil jíst maso
aby mě nikdo nenutil jíst

abychom byly v pohodě
abychom pořád někam nepadaly
abych se přestala ztrácet
sama v sobě
sama sobě

abych neměla strach ze psaní
abych neměla strach napsat
abych neměla strach

abych mohla pomoct
(aby mi to bylo dovoleno)
...
 do you believe that you can walk on water?

čtvrtek 24. srpna 2017

jsem to já

byl tu jeden večer.
seděla jsem na posteli v tureckém sedu, poslouchala na Spotify Zrní.
pila jsem nasládlé španělské víno z květovaného hrnečku.
šňupla jsem si a zamotala se mi hlava.
potřebná závislost.

trochu jsem tančila a cvičila jógu.
fetovala vonnou svíčku.

někdy tam kde oba chcem být, někdy tak, že nechcem odejít.

bylo tu jedno odpoledne.
koupila jsem si vstupenku na festival.
malovala jsem obal na nový deník.
protože občas se stane, že se s tím stávajícím nějak "přestanu cítit dobře".
protože se něco změní, já se změním.
a pak do něj už nedokážu psát.
koukala jsem na čtyřicetiminutové Zrní z Madridu.
pila kávu a jedla veganskou ořechovou zmrzku.
výstřižky z novin.

řekla jsem přece, že taky zase potřebuju polepit svůj deník větama z novinových článků, Veru.

večer jsme si půlili čokoládové bonbony.
protože jsme měli od každého jen jeden a oba jsme chtěli ochutnat všechny.
tmavý karamel.
budeš mé město, já tvé předměstí.
a balili jsme na cestu pryč.
budu moct jezdit na penny, takže sup.



středa 23. srpna 2017

přespání

šla jsem jim naproti k autobusu
vysmátá, nadšená slunkem, ve sluchátkách UDG

nákup v trafice
"dobrý den, prosím vás tři šňupací tabáky."
pohled paní stál za všechny prachy
smála se mi
no kdo taky kupuje tři šňupáky, žejo

nákup jídla v Penny taky fajn
slevy, viďte
ovocné pivo
a bílý rum vonící jako perníčky

zakempení u ohně s vodnicí
opožděné narozeninové víno
slaďoučké
jezení hermelínu lžičkou
poslouchání starejch písniček
podivné náhody
celozrná houska se šlehačkou
šňupák





lezení na cizí střechu, co se kejvala ze strany na stranu, když jsme na ní tančily
lezení na cizí vrbu
"hele tam maj ale alarm. a támhle taky, ne?"
"tak tam něco hodíme a uvidíme"
pozorování města a hvězd na kopci v ohradě pro ovce
klouzání se po trávě

debaty o volbách, oddílu, budoucí rodině, o holkách, o depresivních obdobích i o spodním prádle

ležení ve spacáku a kouření vodnice
solení slanejch arašídů
vonná svíčka
a rododendron Pepa

ranní slunce
káva, croissant a šlehačka
klid a mír a ticho


"já jsem vždycky hrozně chtěla takový to že ráno brzo vstanu a pujdu si pro čerstvý křupavý pečivo k snídani.. problém ale je, že nemam ráda, když jím pečivo."

cesta na vlak
pan Kdosi, který vyhrožoval, že nás buď přeřízne právě projíždějící vlak, před kterým jsme utíkaly, a nebo on
tak nevím tedy

cesta zpátky se sluchátkama v uších
pořád UDG
sprcha a teplý čaj

jsem vlastně hrozně štastnej člověk

pondělí 21. srpna 2017

damn it

zasekla jsem se na mrtvym bodě
nebo co to jako je
a čim dál víc si uvědomuju, že s tim musim co nejdřív něco udělat, jinak to nebude dobrý

vim, že už se nikdy znova nedostanu tam, kde jsem byla ještě loni na podzim
pamatuju si přesně ten den, kdy jsem se definitivně odhodlala s tim skoncovat
byla sobota, třídeňák
měla jsem šílenou depku už několik tejdnů
(a vlastně spíš už od podzimu v prváku)
v tu sobotu to bylo ještě horší, než kdy jindy
courala jsem po tmě, poslouchala You Don't Get Me High Anymore 
místo toho, abych normálně hrála s dětma hry
brečela jsem
seděla a zírala do zdi a nevnímala lidi kolem sebe

v neděli ráno jsem si přiznala, že jsem totálně v háji a že sice pořád říkám, že to tak nechci a že se snažím a tak
ale v to ráno jsem si uvědomila, že jsem si to jen namlouvala
že jsem pro to, abych se z toho vyhrabala, zatím neudělala absolutně nic
a odhodlala jsem se to sakra změnit

pak to začalo být trochu lepší
nic jsem si nenalhávala
ale pořád to nebylo uplně dobrý

až tu byl jeden den, pondělí někdy v březnu?
nevim
ale našla jsem si brigádu
přihlásila se na kresbu
a skončila v turisťáku
a to, že jsem se k těmhle věcem po strašlivě dlouhý době dokopala, bylo tak neskutečně krásný

už to nikdy nebude tolik špatný
už tam nikdy nespadnu
s tou svojí filosofií a tak
naučila jsem se vcelku v pohodě přežívat občasný krize

akorát že tahle se táhne už nějak dlouho
jo, vždycky je tam vždycky několik dobrejch dnů, něco dobrýho v každym špatnym dnu a tak
ale stejně mam strach, že někam trochu padám
aleaspoň tu neni nikdo, kdo by mě zase stahoval ještě níž

v čem je problém?
co se bojim udělat tentokrát?
nějaký nevyřešený věci?

narazila jsem na svuj první blog
proč jsem byla tak pitomá a nechala si TAK moc ubližovat?
proč jsem byla tak slepá?

je pravda, že jsem si nějaký černý období někdy prožít musela
ale vážně jsem se sebou musela nechat zacházet takhle?

aspoň vim, že na takovou úroveň už se rozhodně NIKDY nesnížim
už nejsem malá holka na využívání

víš?