sobota 20. ledna 2018

sto roků samoty a jedna lžíce na boty

sněžilo
já tam stála
koukala do slunka
na tvář mi padaly vločky
zachytávaly se na řasách

stála jsem na vysokym pařezu
kouřila
a bylo to jaksi osvobozující

potřebovala jsem něco vanilkovýho
těžko ten pocit definovat
každopádně jsem upekla čokoládový sušenky
ke kterym piju vanilkový mlíko
a celkem v pohodě, řekla bych

všechno je najednou děsně aesthetic
asi
ranní výlety k doktorce
městem zní kostelní zvony
ještě je šero
a já už jen to, že se od busu vydám na opačnou stranu, vnímám jako dobrodružství
je to změna

nestávalo se mi tak často, že bych ve filmu nebo seriálu našla někoho, kdo by mi připadal tolik jako já
teď je to tak často
a vždycky někdo svym způsobem bezcitnej
kdo se chová jako uplnej vůl
ale vlastně to nemyslí uplně blbě, jen to s lidma neumí
ale víceméně to pak beru tak, že rozhodně nechci bejt taková, jako ten někdo
že až takhle špatnej člověk nejsem
(nojo, člověk ze seriálu, ne realita, ale tak žejo..)

ono je to složitý
všechno je teď o tolik lepší
ale stejně o tom denně přemejšlim
nebo si minimálně vzpomenu
jen bych v tom chtěla najít nějakou.. rovnováhu?
něco neubíjejícího
prostě se už posunout dál
uplně

jde to, pomalu, ale jde
jenom si nejsem jistá, jestli to upínání se k různejm věcem, je v poho
zas na druhou stranu to pomáhá
a ona řekla, že je to super
takže asi..

poslouchám pořád TDG
a prostě do hajzlu
tolik zmatku
ale zároveň radosti

kdo vlastně jsem?



čtvrtek 18. ledna 2018

nic mi není?

vypadalo to všechno tak nějak správně
a hlavně spontánně
skočila jsem ze třetího schodu
(hm, ne patra)
obula si venkovní boty
a šla ven jenom v tý obří úžasně teplý mikině
padaly malinký vločky
já tam ve sněhu obcházela dokola kanál a kouřila
se sluchátkama v uších
a byla to strašlivá úleva
skleněný dveře jako zrcadlo
úsměv

a pak bylo najednou všechno skvělý
učitelka fyziky se evidentně něčim sjela
protože jinak si to vysvětlit neumim
debaty o svatebních šatech a že i po třiceti letech má manžela ráda no a že už na to kašlem a šli jsme domu o půl hodiny dřív
a hrozně se s ní všemu smáli
zajímavý, nechápu, miluju

všechno dneska fungovalo
a já z toho mam šílenou radost
a navíc byl ráno krásnej východ slunce
co je víc



pondělí 15. ledna 2018

metrem a tramvají spěcháme za životem

den Zrní
svetr Zrní
plátěnka Zrní
a třeba Zrní z Madridu je nejvíc
strašně bych někam jela
taková ta umělecká cesta
veganský restaurace, pouliční umělci a noční město
jen musim sehnat někoho dostatečně "neslušnýho"

dneska to bylo jiný
všichni ti lidi
svoboda ani se nepřihlásit na wifinu
až teď mam pocit, že to všechno má smysl
a všechno je to najednou o sobotách

inspirována twitterem jsem si udělala na zítřek jídlo
bude černej čaj
a perníčky
a je to fajn, moc

učení matiky venku
klepala jsem kosu
klepat kosu s matikou je pěkně naprd
ale klepat kosu s matikou a vonnou tyčinkou už neni tak špatný

chce to víc bílejch triček


banánový muffiny ♥

strašně super film


neděle 14. ledna 2018

předstírání

zvláštní směsice všeho v hlavě
šílenství v podobě živejch pestrobarevnejch snů
co to znamená?

kdybych tam byla, co bych dělala?
malovala
hrála na kytaru
hodně přemýšlela a hodně spala
upletla si náramek z bavlnek jako vzpomínku
nebo něco uplně jinýho?
já vážně netušim
ale hrozně moc bych to chtěla zkusit
zní to jako svoboda
a klid

třpytky znamenaj něco dobrýho
a banánový muffiny jsou důvod k úsměvu
zase píšu barevně
ale všechno je to jen zkouška

pořád jenom dělám, že něco je
dělám, jako bych tam opravdu byla
dělám, že se ptám ostatních automaticky a nemusim na to pořád myslet
dělám, že ty prášky jsou uplně jiný prášky
že jizvy jsou mnohem zajímavější jizvy
že jsem někde uplně jinde
v jinym světě
a mam z toho už strach

středa 10. ledna 2018

bláznivosti

když jsem byla malá, představovala jsem si, že jsem někdo jiný
asi jako my všichni
teď to dělám zase
ale ne proto, že bych chtěla být někdo jiný
zaměstnává mi to hlavu

můžu dělat, že to nejsou jen nudný tři stehy
ale něco zajímavějšího
že se s tou bolestí dá něco udělat
že ty prášky jsou vicodin a že je to hrozně cool
že znám spoustu těch doktorskejch keců

a jakože znám a je to weird
ale baví mě to
akorát mam pocit, že mi začíná hrabat

a jak říkám
dlouhodobě nemožný a škodlivý
ale na nějakou chvíli fakt fajn

můžu taky po nocích koukat na televizi a pít martini?

pondělí 8. ledna 2018

to fakt chceš

koupim si obří pomelo
a budu ho jíst tři dny
a nic jinýho
sice na bolest hlavy nepomáhá
ale je to přece pomelo
dá se současně tančit a loupat pomelo?

člověk má na někoho najednou uplně jinej pohled, když objeví jeho blog a..

na nehtech mam zase vesmír
a v hlavě třpytky
místo mozku, že ano
rockový tričko
žlutý sluchátka
teplý ponožky do venkovních bot
oranžový silonky
a je šílenství jako vlak

sobota 6. ledna 2018

tak si mě vem

křičím
a nikdo neposlouchá
nebo spíš nechce slyšet

není to o tom, kdy si člověk na někoho vzpomene
ale o tom, kdy je příliš slabej na rozumný chování
nebo příliš zlomenej

noci plný živejch pestrobarevnejch snů
nebo bezesný
nevím, co mě děsí víc

zeptal ses na věci, na který se nemůžeš ptát
ty mají být jasný
možná ne pro všechny
promiň

hledám někoho, jako kdosi, nebo někoho, jako já?
těžko to rozlišit v některých věcech

cejtim se jako zdrogovaná malá loutka
přes den nedělám absolutně nic
a pak žiju v noci
jak se z toho dostat?

a možná je to fajn

je to fajn fajn fajn

neexistuješ?
zvykla jsem si chodit spát okolo půl jedný
zatim to funguje
ale nežiju svuj život
nějakej imaginární svět
dlouhodobě nefunkční a naprosto neprospěšný
ale do příštího pátku by to fungovat mohlo
pak to bude dobrý

zabíjí mě, že to nemůžu
i když to vlastně chci jen z osamění
a možná trošku ze soucitu
a taky že je strašně moc fajn
ale nesmim
co už

moje hlava už asi ani neexistuje
střídaj se závislosti
který občas někdo pochopí, mihne se tu a pak uteče
největší zmatek, co kdy byl
a ve chvílích slabosti dělám šílenosti

šla bych běhat
jako placebo dobrý

je to jako mít na rtech vesmír
chci s tebou tančit a pak pít