neděle 17. prosince 2017

udělala jsem si koupelovou sůl
nastrouhala jsem pomerančovou kůru
sušila ji na topení
neni lepší vůně
teď mám vlasy plný pomerančový kůry
a přijde mi to cute

probudila jsem se a najednou bylo všechno snažení pryč
vždycky to tak bude?
takhle to nemůže fungovat

snídala jsem vánoční oplatky
proč nikdy ráno nemam chuť na kafe s vaječňákem?
bylo by to aspoň trochu punkový

tenhle víkend byl ten nejdivnější víkend za poslední dobu

kéž bych věděla, kdy máš narozeniny
poslala bych ti dopis
nebo pohled
nebo bych na tebe prostě myslela víc než obvykle

taky skončíme na Štědrej den u tebe a budeme jíst čínu z papírový krabičky?
mně by to nevadilo

sobota 16. prosince 2017

vzpomněla jsem si, jak jsi s sebou jednou měl ten velkej balík karamelovejch sušenek
všichni jsme seděli u stolu, pili čaj a jedli ty sušenky

někdy mam pocit, že už snad ani nemá cenu s věcma bojovat
něco dělat
něco měnit
když to stejnak neumim

všechno je jiný
a divný
písničky jsou jiný, hlavně ve sluchátkách

ono to nějak pujde
strašně mi to připomíná ten pátek kdysi
pražský pátek
i kdybych měla 24/7 malovat
i kdybych měla mít pořád sluchátka v uších
i kdybych měla brečet uplně všude
i kdybych měla tejden prospat

přes den má člověk vždycky pocit, že je to v pohodě
a pak je večer a noc no

sedim na zemi, jim topinky se sýrem, maluju

je to lidský, sakra

čtvrtek 14. prosince 2017

šly jsme spolu polema
a povídaly si
bylo to moc hezký a hrozně mi to chybí

vždycky mám strach, co můžu a nemůžu říkat
ale upřímně
po tom všem už stejně žádnou naději nevidim

středa 13. prosince 2017

rozsypeme se
na malý cukříky
a z chodníku
nás sezobou holubi
ti
které vždycky proháníš
ti
kreré jsme jako malí krmili
a ti
kteří tajně upíjejí medovinu ze dna vyhozených papírových kelímků

pondělí 11. prosince 2017

proud

špatnej den
vždycky jdu do schodů
jdu, jdu
je to v pohodě
žiju
dobrý
doprdele tohle je v hajzlu
dejchej!
fuuu klid, dobrý
občas ty slzy mrkáním zaženu
občas nějaký utečnou
skloním hlavu k zemi a nikdo si toho nevšiml
(snad)

pak byl večer
byla jsem někde
kde to bylo moc krásný
smích
prostě jedním slovem: život

venku je teplo
cestou domů jsem přemýšlela
anglicky, německy i česky
nějak si nepamatuju, jak jsem se dostala domů
příliš zabraná do myšlenek

cítím se naživu
a motivovaná
netuším, jak dlouho to vydrží
ale jelikož ten každodenní stereotyp v tomhle týdnu nabourává hned několik věcí, mohlo by to trvat hodně dlouho

a navíc
teď to funguje a je to moc hezký
a já jsem z toho šťastná

pátek 8. prosince 2017

jeden z těch světlých dní

nadechni se
nadechni se
...

měla jsem k snídani semínkovou housku
teplou
s máslem
jako v Německu

je hrozně hezký, že ostatní lidi se vždycky chovaj podle toho, jakou má člověk náladu
teda
skoro vždycky

byla jsem jezdit
zase on
zase sranda
největší
netuším, co se to děje

četla jsem a najednou je všude tolik pozitivna
a mam pocit, že mam zase trochu síly na příštích pár dní

koupila jsem si jmelí
nejkrásnější zapadlý květinářství
nejmilejší paní
nejkrásnější papír omotaný okolo jmelí
šla jsem domů a na obloze zářilo slunce

koupila jsem si colu light
zas jednou
(protože jedna holka z knížky)
moc hezkej pocit

dnešek byl krásnej
asi kompenzace za celej tenhle tejden
což
ale i včerejšek byl moc hezkej
(jen je mi pořád trochu špatně)
líbí se mi smát se na cizí lidi
a řikat cizím holkám, že jsou krásný


středa 6. prosince 2017

už šestý den nezáří nic♪

kdyby jen šestý..

nikdy neni jednoduchý pochopit, že už neni potřeba se stresovat
že teď už to bude ok
potřebuju něco, co to jasně oddělí
alkohol
hodně cigaret
obarvení vlasů
den někde jinde
spaní
něco

četla jsem o úsměvech
a pak potkala ženu
na všechny se usmívala
na všechny ty zamračený strhaný tváře
zima
usmívala se a tak jí to slušelo
neubránila jsem se a úsměv jí oplatila

přes náměstí běžel muž
přeběhl přechod
a běžel ulicí nahoru
jentak
ve vestě
v mikině
bez batohu
a já mu ten běh záviděla
protože když běžím, je všechno jiný
je to svoboda

šla jsem o hodině na záchod
nikde nikdo
ticho
liduprázdno
a já běžela chodbou jak nejrychlejc to šlo
kluzká podlaha a skoro nevytočení zatáčky do dveří mi připomnělo Německo

pršelo
všude kaluže
my běžely jako blázni
a skoro nevytočily zatáčku ke vchodovým dveřím

chci běžet ve větru a zastavit se až v Dánsku, nejlíp
ale před problémama se neutíká, což?