mam trochu dojem, že se sypu
a nenávidim tyhle zasraný závislosti
kdy to vypadá, že už je to dobrý, že se to dá
a pak se stane něco, ani většinou nevim co
a jsem zas na začátku
já fakt nevim už
bude to dobrý
ale to to proboha nemůže bejt konečně takový, aby mě obě možný varianty neubíjely?
nějaká třetí možnost?
zapomnění?
jsou i fajn věci
mluvení s lidma
lidi cvičící s učitelem uprostřed chodby jógu
ten pocit, když mam po sto letech novej song
zvracim kvůli stresu nebo je v tom něco jinýho?
"Ty jdeš zejtra.."
"Ne."
"Ale vždyť tam máš.."
"Ne."
sakra ne
nikdo neexistuje
Žádné komentáře:
Okomentovat