damn it

zasekla jsem se na mrtvym bodě
nebo co to jako je
a čim dál víc si uvědomuju, že s tim musim co nejdřív něco udělat, jinak to nebude dobrý

vim, že už se nikdy znova nedostanu tam, kde jsem byla ještě loni na podzim
pamatuju si přesně ten den, kdy jsem se definitivně odhodlala s tim skoncovat
byla sobota, třídeňák
měla jsem šílenou depku už několik tejdnů
(a vlastně spíš už od podzimu v prváku)
v tu sobotu to bylo ještě horší, než kdy jindy
courala jsem po tmě, poslouchala You Don't Get Me High Anymore 
místo toho, abych normálně hrála s dětma hry
brečela jsem
seděla a zírala do zdi a nevnímala lidi kolem sebe

v neděli ráno jsem si přiznala, že jsem totálně v háji a že sice pořád říkám, že to tak nechci a že se snažím a tak
ale v to ráno jsem si uvědomila, že jsem si to jen namlouvala
že jsem pro to, abych se z toho vyhrabala, zatím neudělala absolutně nic
a odhodlala jsem se to sakra změnit

pak to začalo být trochu lepší
nic jsem si nenalhávala
ale pořád to nebylo uplně dobrý

až tu byl jeden den, pondělí někdy v březnu?
nevim
ale našla jsem si brigádu
přihlásila se na kresbu
a skončila v turisťáku
a to, že jsem se k těmhle věcem po strašlivě dlouhý době dokopala, bylo tak neskutečně krásný

už to nikdy nebude tolik špatný
už tam nikdy nespadnu
s tou svojí filosofií a tak
naučila jsem se vcelku v pohodě přežívat občasný krize

akorát že tahle se táhne už nějak dlouho
jo, vždycky je tam vždycky několik dobrejch dnů, něco dobrýho v každym špatnym dnu a tak
ale stejně mam strach, že někam trochu padám
aleaspoň tu neni nikdo, kdo by mě zase stahoval ještě níž

v čem je problém?
co se bojim udělat tentokrát?
nějaký nevyřešený věci?

narazila jsem na svuj první blog
proč jsem byla tak pitomá a nechala si TAK moc ubližovat?
proč jsem byla tak slepá?

je pravda, že jsem si nějaký černý období někdy prožít musela
ale vážně jsem se sebou musela nechat zacházet takhle?

aspoň vim, že na takovou úroveň už se rozhodně NIKDY nesnížim
už nejsem malá holka na využívání

víš?