Naprosto ničemu už nerozumím..

Poslední dobou se mi nějak zalíbily severské detektivky, hlavně v podobě filmu.. Jsou dostatečně brutální a právě proto se mi líbí.. Viděla jsem Lovce hlav od Nesbøho, Zabijáky a trilogii Milenium.. Líbily se mi všechny tři díly, ale snad nejvíce mne zaujal první - Muži, kteří nenávidí ženy.. Oblíbila jsem si hlavní hrdinku Lisbeth.. Po dlouhé době jsem prostě viděla film, který opravdu stál za to.. A až přečtu tu spoustu knížek od Vánoc, přečtu si i tohle..

Nevím, jestli se opravdu tak málo směju, nepřijde mi.. Ale kdosi mi zase dnes hodněkrát řekl, že mám nějakou dobrou náladu.. Můj problém je ten (i když v tomhle případě spíš výhoda), že mi s náladou dokáže pohnout i holka, co mě požádá o půjčení kalkulačky.. Ale tohle je samozřejmě složitější..

Taky jsem přišla na to, že k sobě potřebuju někoho, kdo by hrál moji hru.. Protože já už ničí hru hrát nechci.. Jedině svou..

A taky na to, že mě jeden člověk dokáže během minuty vyděsit, rozbrečet, rozveselit a naštvat.. Sakra jak je tohle možný.. Některým věcem vážně nerozumím..A asi nikdy rozumět nebudu.. A možná vlastně ani nechci..

Jediný co chci, je naučit se zapomínat na lidi, který už za vzpomínky nestojej..

Amen..