divoký barevný dráčci letěj ven

byl to takovej vír na všechno kolem.
dvě cigarety a pivo, ten stav po tom.
ztracený ve svobodnym světě.
klub obývaný mravenci, co žerou zlé lidi.
doufám, že si to jednou vážně poslechne Igor Pelech a vesmír se zastaví.
a že jednou někdo oživí Leonarda Cohena.
všichni jsme tančili a mně se v hlavě pomalu utvářela konkrétnější představa nového života.
a potom PRÁSK PRÁSK PRÁSK, země začala se pod nohama třást.

zase žádný očekávání.
jen jsem věděla, že tam musim jet a ono už to nějaký bude.
nechala jsem si dát na ruku razítko.
bylo tam málo lidí.
tak jsem šla ven kouřit.
takhle je to strašně super, i když pro někoho běžná věc.
ale já takovýhle věci nedělám běžně.
jedno pivo a takovej zvláštní klid.
seděli jsme na stole.
já v tureckym sedu.
asi prvních dvacet vteřin.
pak jsem si ladně seskočila a šla mezi lidi.
nejvíc vzpomínka.

když hráli to všechno, co jsem chtěla.
i když vlastně ani nevim, co jsem chtěla.
ale mělo to krásnej vibe.

noční jízdy tramvají do neznáma.
dva kluci, kteří mě tam dovedli.
totál zlepšení nálady.

hrál na housle jak na kytaru.
a ten pohled při tom?
jestli je v nějaký hudbě život, tak v týhle.
a jak to byl celkem malej prostor, tak to bylo takový milý.
krásný lidi.
nikdy jsem neviděla tolik krátkovlasejch holek na jednom místě.
rozevlátý šaty, barevný punčochy, punkový kalhoty, klobouky.
všechno mezi hippie a punkem, řekla bych.
uplně já.
umřela bych pro tyhle večery.