Všechno

byla jsem tam a jsem třeba nejvíc happy.
výstava Ester Starling.
byla to ta nejlepší hodina ever, tolik krásnejch lidí (dívka vedle mě souhlasila) a všichni stejně nadšeni pro její umění.
(a aspoň něco málo přes hodinu jsem nemyslela na "svý věci")
byla tak strašně krásná.
obě byly krásný a já jim to řekla.
všichni jsme krásní, já vím.
a objímání je jedna z těch 14.000 things to be happy about, ne?
objaly jsme se všechny tři.
zamilovala jsem se, totálně.
taková ta šíleně boží nervozita před něčím krásným.
všechny jsme s ní mluvily, to oceňuju jako.

řekla bych to takhle
lidi, dělejte "zakázaný" věci, prosím
a buďte díky nim šťastný
protože to je ten nejlepší pocit

být ráno z toho všeho nervozní, že posnídáte jen lupínky a v jednu vám dojde, že byste možná měli mít hlad
prostě se sebrat a jet do Prahy i druhej den
ztratit se a zjistit, že máte v mobilu offline mapy -.-
koupit si k obědu jahody v malym krásnym krámku plnym ovoce a sníst je na trávě pod Petřínem
koupit si knihu s nejlepším názvem na světě
koupit si dřevěný korálky
vidět John Lennon Wall
číst si v metru
vidět se v odraze ve skle dveřích metra jako malá roztomilá bytost se zářivými zrzavými vlasy
a zažít tu nejkrásnější výstavu :3

to, že jsem tam jela, je zase jakýsi malý posunutí někam
měl to být ozdravný den
(btw, proč si nemůžu do omluvňáku napsat něco o psychický nemoci?)
a tenhle ozdravný den, zase, pomohl
mnohem víc, než jsem očekávala

bylo to krásný ☼ 

takže si tu teď vařím čokoládový kafe a zpívám
to cry me a river
'cause I forgive you
you are the reason I still fight

<3