jsem láska.

Nikdo nerozumí slovu flowerful :'(

Můj moravský přítel.... Co si o tom myslet?

"Am I doing it right?"

Přestěhuju se do Japonska, prý se tam na vás lidi divně nedívají
Tady ano, pořád, proč?
Všichni jsou tak divní

Naše domácnost by byla tak hezká, kdyby se můj otec konečně odstěhoval

"Mami já chci jet někdy do Berlína.."
"Proč zrovna Berlín?"
".............. A maj tam krásný sekáče a tak.."

Omílám to pořád dokola, ale nemůžu se nějak nabažit svého života
Mám přátele, mluvím s lidmi, usmívám se na ně a oni mluví se mnou a úsměvy mi oplácí, mam z toho neskutečnou radost
(Cítíš se taky tak? Myslím, že takhle jsi se před prázdninami cítila, ne? Našla jsi přátele.. Cítíš se tak i teď? Já pořád doufám, že ano, aby to bylo spravedlivé..)
Miluju starý věci, sekáče a antikvariáty, výšivky, dřevěné korálky, sukně..
A hrozně mě mrzí, že tady nemůžu nosit to, co bych tak strašně ráda nosila.. Šaty, které nosily v mládí leda naše babičky, klobouky, sandálky..
Tahle země je sice svobodná, ale tenhle druh svobody mi nestačí..
CHCI VÍC!
Mimochodem, instagram fiorere, dokonalost, takhle nějak se chci oblíkat, chci tak dlouhý vlasy..
Ona je na jednu stranu hrozně krásná, ale na druhou vlastně vůbec, ale.. :3

Začala jsem číst Will Grayson, Will Grayson od Johna Greena a Davida Levithana
Ta knížka je určite nádherná, jsem tak v půlce, ze začátku mi připomínala začátek jednoho mého vztahu..
Pak jsem měla chuť skočit kvůli ní z okna, protože se to celé pokazilo..
Jo, já ten příběh hrozně prožívám, po dlouhé době jsem zase četla pár hodin v kuse..
A zatím se mi to MOC líbí :3