Slunce stydlivě vykukovalo zpoza stromů. U hlavy jí zařinčel budík. Šest hodin ráno. Odepsala na zprávu kamarádce, oblékla si svou velikou mikinu, popadla klíče a tiše za sebou zavřela dveře od bytu. Šest patnáct. Za deset minut byla u řeky. Byla zima, od pusy jí šla pára, nad řekou se líně povalovaly zbytky mlhy. Svlékla se a opatrně vkročila do řeky. Voda jí ani nepřipadala tak ledová, jak očekávala. Plavala. Nahá. V ledové vodé. V půl sedmé ráno. Sama.
Oblékla se, bylo jí teplo, mnohem tepleji, než když šla sem. Připadala si jako bůh. Bůh v obrovské šedé mikině. A k snídani jedna malá kyselá hruška.
Štěstí.
Řeka a v ní "řasy". "Řasy" mé milované.
Má nová lyba.
Lyba :3
Žádné komentáře:
Okomentovat