křičím
a nikdo neposlouchá
nebo spíš nechce slyšet
není to o tom, kdy si člověk na někoho vzpomene
ale o tom, kdy je příliš slabej na rozumný chování
nebo příliš zlomenej
noci plný živejch pestrobarevnejch snů
nebo bezesný
nevím, co mě děsí víc
zeptal ses na věci, na který se nemůžeš ptát
ty mají být jasný
možná ne pro všechny
promiň
hledám někoho, jako kdosi, nebo někoho, jako já?
těžko to rozlišit v některých věcech
cejtim se jako zdrogovaná malá loutka
přes den nedělám absolutně nic
a pak žiju v noci
jak se z toho dostat?
a možná je to fajn
Žádné komentáře:
Okomentovat