vzpomněla jsem si na jedno ráno
byla jsem asi ve čtvrtý nebo v pátý třídě
oblíkali jsme se a máma nás měla odvízt do školy
a já hrozně brečela, že do tý školy už nedokážu jít
kvůli lidem
a pak taky ty situace
věčný slovní hodnocení přiložený u každýho vysvědčení
blablabla a že bych měla být víc průbojná
tolik let
tolik lidí
jedna věta
rozhodně se to změnilo, hodně
ale rozhodně nepomohlo to, že mi tu neprůbojnost pořád předhazovali
lidi, co se neperou, mě pořád udivujou
jasně, je pohodlnější nic neměnit
prostě to přežít
ale pane bože
otevřte oči
takhle to ve světě nefunguje
zas poslouchám starý písničky od Kluse
protože ty jsou nejlepší
ale co dál, to netušim
vim jen, že potřebuju najít nějakou aktivitu podobnou řízení auta
Žádné komentáře:
Okomentovat