asi si vylámu zuby, ale co už, moje první veganský perníčky
jsem na ně pyšná
občas bych si přála začít znovu
a dneska víc než kdy dřív
chyběj mi některý věci, lidi, ale to se spíš snažim neřešit, protože minulost se stejnak opakovat nebude
spíš jen že zase všechno seru
téměř všechno
číst si zpětně některý deníky, to je prostě nebe
léto a Slovensko
pojeďme znovu na Slovensko, prosím
pamatuji si, jak jsme jeli neskutečně dlouho vlakem
po pár hodinách jsem potřebovala chvilku klidu, vyšla jsem z kupéčka a stoupla si na chodbičce k okýnku se sluchátkama v uších
bosa
všichni z ostatních kupéček na mě viděli
zapadalo slunce a byl to krásný pohled
pár minut jsme tam stáli spolu s ním a jen pozorovali rudnoucí slunce
"je to nádherný, viď"
"je.."
v těch denících je tolik barev, fotek a kreseb
když jsem dostala nový pastelky
když jsme vařili obří kotel dýňový polívky
když jsem mu šla bosa koupit cigarety
když jsme o půlnoci seděli na náměstíčku s kytarou a flaškou slivovice
potřebuju žít
Žádné komentáře:
Okomentovat