středa 14. června 2017

zlomená

být na chvíli sám sebou
žít sladký život mezi světy
dávat slepý rány bez odvety
a mít nepochopitelnou touhu plout
raději shořet než vyhasnout

občas napíšu článek, který ani nevydám, ale pomůže mi už jen to, že se vypíšu
je to jiný než do deníku

jsou to nějak dny plný stresu, únavy a smutku
nenávidim cukrovku za to, že zabíjí lidi
neni to fér, neni fér, když se s někym ani nestačíte rozloučit

ale zároveň jsou to dny plný očekávání
vypadnout odsud
přestat řešit všechno jiný a konečně se uklidnit a začít se zabývat sebou
potřebuju to
léčím si duši Klusem
a stříhám si vlasy
za poslední tři dny jsem si každej den ustřihla tak centimetr
jestli to tak pujde dál až do neděle...
a obarvila jsem se na hnědo, ale nikdo krom mě to nevidí

ale naplňuje mě to optimismem
že už bude konec
že se budu moct snad učit španělsky a seknout s něminou
(možná pak budu rozumět z textu písničky víc než juntos)

známky prostě nejsou důležitý
důležitý jsou prozpívaný večery
Klus a vaření rajské

na lepší zítra
na lepší okolní svět
na lepší jitra
na lepší cesty zpět

dáme si levandulový doutník a bílou kávu

omlouvám se vám za ty pohledy, já už jen nemam sílu

Žádné komentáře:

Okomentovat