pondělí 13. února 2017

dala bych si koprovku

psali jsme slohovku - recenze filmu
moje poznámky k ní sice vypadaly spíš jako recept na koprovku, ale budiž

říkají to všichni, ale je to tak, ve vzduchu je cítit jaro
lidi trpí zavřeni ve školách
bloumám po chodbách se sešitem z biologie, přejíždím prsty po zábradlí v místech, kde se ho dotýká slunko
uklidňuje mě to a dodává energii
šla jsem si sednout na dětské hřiště a sepisovala si zážitky z našeho výletu do Vídně na hodinu němčiny

vzpomněla jsem si na svou bývalou učitelku matiky, která vždycky říkala, že když svítí slunce, má dobrou náladu a to světlo jí dobíjí energii
tenkrát jsem se tomu smála

nacházím zálibu ve světlých barvách
snažím se, teď už doopravdy, něco dělat
vidím, jak se na mě lidé při mých roztančených náladách dívají
jak se na mě dívají, když vypadám bezstarostně a vesele
když vypadám krásně

potřebuji květiny a slunce
potřebuju odhodlání žít
piji litry čaje a čtu roztančené barevné knihy
dívám se na pozitivní videa

otázky jsou dvě
zaprvé, kdy v Amsterodamu rozkvétají tulipány?
zadruhé, co takhle sojoví vrazi?


Žádné komentáře:

Okomentovat