Květiny mé milované 🌼

Panebože, to povlečení je tak NÁDHERNÝ, že až si sem vezmu svoji holku, klidně si kvuli ní převlíknu postel, protože musíme spát jedině pod timhle! :D
Ta představa mi vykouzlila úsměv :3
Ale upřímně.. Bojim se, že až sem někdo vejde, bude si myslet, že jsem vážně blázen.. Fakt tu mam samý kytky.. Ať už živý, nebo obrázky.. Jejda :D :3
Ale jsem takhle spokojena..

Celou cestu jsem o něm přemýšlela.. A když pak vystoupil ze stejného vlaku jako já, asi mi upadlo srdce..
Zírala jsem ven a v očích se mi zračila neskrývaná panika
Pořád v něm totiż vidim toho kluka z knížky
A je to čím dál tim horší..

Měla neskutečně mladý oči, ale vypadala tak staře
A já začala uvažovat, zda také nemá syndom Sandovského..

To teď jako vidim do lidí nebo co?
Dřív bych o sobě nikdy neprohlásila, že jsem empatická.. Byla to prostě ta vlastnost, kterou jsme všechny chtěly mít..
Ale teď?
Jaká jsem teď?
Nejsem si jistá..

Nejsi moje, ale já jsem tvoje.. 

Jsem neskutečně moc paranoidní..

Kdybych každý den našla jeden korálek, všechno by bylo o tolik jednodušší.. :3

Proč jsi tak neskutečně krásná?