DIY šílenství a narcismus

Ve starých džínách jsem našla asi tři roky staré bonbony. Kdo by řekl, že nostalgickou náladu mohou navodit i dva ovocné bonbony.. Znáte takový ten pocit, kdy se pro něco nadchnete a musíte to hned mít? Takové to, že už včera bylo pozdě.. Tak přesně takhle to bylo s těmi bonbony..
Poslední dobou jsem si s oblibou často říkávala, že je super, že mám stále ještě smysl pro humor. Po dnešku jsem to změnila na prohlášení, že jsem děsivě cynická..
Taky mě nějak moc baví riskovat. A pořád si říkám, kdy přijde ten okamžik, kdy se mi to všechno vymstí..
Od té doby, co se dívám na Elise Buch se nejen nejméně třikrát znásobil počet dreadů na mé hlavě, ale také mě docela nadchla doma vyráběná kosmetika a vyrábění vůbec. Poté, co jsem kamarádce namalovala k Vánocům obrázek, sobě obrázek do kalendáře, pomalovala květináček a vyrobila dvě krabičky na kdejaké serepetičky, jsem dnes ráno ukuchtila medový scrub na rty.. Hodlám se pokusit vyrobit koupelovou sůl a nějakou tu bombu do koupele pro kamarádku k narozeninám a sobě balzám na rty, protože prostě já a balzámy no (tyčky na pusu, jak já říkám). Koupila jsem si kokosový olej a bambucké máslo a připadám si jako naprostý profesionál (i když s hrůzou zjišťuji, že ještě existuje tolik všelijakých vychytávek za které by se dalo utrácet..). Ve výsledku jsem sice za zmíněné ingredience utratila mnohonásobně větší částku, než za nějaký slušný balzám na rty, ale to bych už nebyla já, kdybych něco nepotřebovala zkusit. A navíc kokosový olej je super na moje vlasy.. Nebo na to suché umírající cosi, co se jako vlasy snaží vypadat. Nadchl mě hlavně jeden blog a tak jsem se rozhodla svůj volný čas zabíjet nejen sledováním nekonečného krimi seriálu, ale také zkoušením té spousty receptů. Na nějaké stíny, linky a mejkapy mě zrovna neužije, ale tyčky na pusu, peelingy, krémíčky a věci na vlasy, to je jiná.
Nějak se mi, narcisticky, líbí, jaká teď jsem.. Že něco dělám, nebo jak ten pocit popsat. Že jsem svým způsobem pochopila, co od života chci a co už nikdy zažít nechci. Momentálně jsem spokojená se svou kreativní duší a svým způsobem mi nic nechybí a chvílemi jsem i šťastná. Nedokážu to popsat, jakýsi pocit spokojenosti sama se sebou. Narcistické, velice narcistické.
Tímhle článkem jsem vlastně chtěla říct jen čtyři věci:

1. Nedívejte se na Elise, pokud jste spokojeni se svým jedním malinkým dreadíkem, který pečlivě schováváte pod vlasy a kterému nechcete přidělat dalších deset či více brášků (tedy klidně i sestřiček, abych tu někoho náhodou nediskriminovala). Pokud dread nemáte a ani to všechno okolo moc neobdivujete, buď se na ni nedívejte.. A pokud se mrknete, předpokládám, že to s vámi nic neudělá a žádný dread (ať už mužského či ženského pohlaví) si po shlédnutí několika jejich videí na hlavě stejnak nevytvoříte.
2. Nebuďte cyničtí.
3. Nebuďte narcisové.
4. A podívejte se na ten blog. Ta holčina se zdá super.