pondělí 21. prosince 2015

Předčasné dárky

Uvařila si svůj první srdíčkový čaj, zapálila voňavou svíčku, pustila nahlas písničky.. A začala psát..
Čaj byl hořký, normálně by si ho přisladila, avšak.. Alespoň poprvé si chtěla vychutnat čistou chuť toho čaje.. Vždy jí šlo o to, aby si všechno vychutnala čistě.. A čistá..
Svíčka krásně provoněla její malý pokoj, nevěděla, kterou vůni si má vychutnávat dřív..
Přičichla si k heboučkému černobílému šátku obtočenému kolem pravého zápěstí.. Kdosi jí řekl, že si tu vůni jenom namlouvá.. S tím nemohla souhlasit, vždyť ten šátek VONĚL!  Byla to jakási krásná směs vůně zeleného čaje a osoby, od které ho dostala.. Zasnila se a přivřela oči.. Vždycky by si za tohle snění nejradši dala pár pohlavků, takhle to přeci nejde!
Malinko se zděsila..Ta osoba jí možná zná víc, než si myslela.. Protože kdo jiný by jí dokázal dát dárky, ze kterých by měla takovou radost? Nebo to bylo všechno kvůli těm podivným citům? Snažila se sama sobě namluvit, že to tak není.. Že má prostě z těch dárků jenom radost a nic víc v tom není..
Usrkla si horkého čaje, zazpívala pár slov právě hrající písničky tak dramaticky, až jí na čele vyskočila malá vráska.. A psala dál..
Uvědomila si, že je opravdu někdy lepší žít v nevědomosti.. Protože od té doby, co jí ona osoba začala místo "Já nevím, co chci.." psát "Já to ale takhle nechci..", bylo to asi ještě horší.. Ano, předtím jí vyčítala, že není schopná se rozhodnout.. Avšak, když se jí potvrdilo to, co věděla již dávno, nebyla si najednou jistá, zda to vážně chtěla slyšet.. Je přeci jen rozdíl mezi tím, co víte, co si myslíte.. A co vám někdo svými slovy potvrdí.. A vám pak dojde, že jste opravdu prohráli.. Avšak ona byla strašlivě tvrdohlavá.. Nebo tak si to alespoň ospravedlňovala..
Příliš u psaní přemýšlela, čaj jí vychladl.. Snažila se skrz zuby nepustit pár lístečků, které se protáhly sítkem.. Čaj byl vážně hořký, ale jí se ta hořkost líbila.. Připomínala jí ty špatné chvilky jejího života.. Aniž si to uvědomovala, světla za oknem stále ubývalo, nakonec její pokoj osvětlovalo pouze slabounké světlo svíčky.. Ale jí to nevadilo, neměla ráda světlo, líbila se jí tma.. Mohla se v ní před ostatními schovat..
Odložila prázdný hrnek od čaje na stůl.. Bouchly dveře od bytu.. Vykoukla z pokoje, aby odměřeně pozdravila otce.. Sedla si na postel k notebooku, přičichla si k šátku.. Znovu přivřela oči, kéž by ta vůně nikdy nevyprchala.. Už tam ani tak necítila zelená čaj, jako tu osobu.. Kruci, psala dál..
Mluvili o ní, jako o té divné, oslovovali ji příjmením.. Nevšímala si jich.. Věděla, že to jednou bude mít ještě těžší, že tohle je zatím jen slabý odvar toho, co ji v budoucnu čeká..
Začala se bát, že tu vůni z šátku vyčuchá..
Uvědomovala si,že je k té osobě zlá a často nespravedlivá.. Paradoxně byl však důvod v tom, že ji měla ráda tak neskutečným způsobem, že se to snad zdálo nemožné.. Nebylo to tak, že by jí štvala, neměla jí ráda, nebo jí snad lezla na nervy.. Ne.. Ona ji měla ráda, to byl celý problém..
Prohrábla si vlasy a poupravila neposlušný dread.. Přemýšlela o všech těch krásných vůních, přáních a zážitcích.. Vytáčely ji vánoční filmy, ale dívala se na ně velice ráda.. Vytáčela ji v nich jediná věc.. Vždyť jsou Vánoce.. Když to neuděláš na Vánoce, tak kdy..? Vždy si představila sebe, jak se řídí něčím takovým.. A vždy ji to rozesmutnilo, protože věděla, že nemůže.. A že takhle některé věci nefungují, že by se stejně nic nezměnilo..
Začala psát s pěknou náladou, avšak tím vším přemýšlením se její pěkná nálada pomalu změnila na tu smutnou, beznadějnou.. Ale byla na to zvyklá..
Naučila se žít s tím málem, co mohla dostávat i přes to, že věděla, že by to možná bylo jednodušší, kdyby nedostávala nic.. Ale nedokázala si to představit, nechtěla si to představovat.. Byla ochotná stávat se pokusným králíkem a propůjčovat své rty osobě, která by to třeba jen občas ze zvědavosti chtěla.. Ale bála se, že na ní pozná, jak to vnímá.. A že to po ní už chtít nebude, protože to není správné.. Ne, to si uvědomovala i ona sama.. Svým způsobem to takhle bylo vždycky.. Ona na to byla zvyklá.. A v tomhle případě nechtěla nic měnit, leda k lepšímu samozřejmě.. Naučila se žít z maličkých radostí.. Nevěděla, zda je tohle život, jaký by chtěla.. Ale jak by taky mohla, vždyť nic jiného neznala.. Vlastně byla šťastná.. Ale popravdě, vždycky to může být lepší..
Přivoněla si k šátku na zápěstí.. Tak už dost!
Zaklapla notebook, zvedla se.. A šla něco dělat.. Cokoli,jen aby stále dokola nepřemýšlela o hezkých věcech spojených s tou osobou, které se buď nikdy nestanou.. Nebo se staly, ale znovu už se nestanou.. Tak proč si je připomínat?
Byla někdy přespříliš cynická..
Její pokoj načichl omamnou vůní oné svíčky.. Cítila se šťastná.. Svým způsobem samozřejmě byla šťastná.. Měla ráda Vánoce, jen si to nechtěla přiznat.. Protože si nerada přiznávala hezké věci.. Taková sebeobrana, jak říkávala..
Veselé Vánoce.. A žádné cynicke řeči :)
(Šátek, čaj a svíčky.. Předčasné dárky..)
#jsemhodna





Žádné komentáře:

Okomentovat